Čestná náčelní Junáka píše třebovským skautům k výročí  
Vlasta Macková, roz. Litochlebová - čestná náčelní  skautek,
nositelka Řádu stříbrného trojlístku a bronzové medaile WAGGGS (2001).
Je dcerou Antonína Litochleba a Józy Litochlebové, kteří byli u zrodu skautingu v České Třebové. Narodila se 5. 5. 1920 v České Třebové a zde také začala skautovat. Rodina se potom přestěhovala do Hradce Králové a  nakonec do Prahy. V letech 1968 - 70 a 1990 - 92 zastávala funkci náčelní DK Junáka. Nyní je čestnou náčelní. Na Českou Třebovou nikdy nezapomněla. K 90. výročí českotřebovského skautingu poslala písemný pozdrav. Z jejího dopisu cituji alespoň některé části:
Pozdrav k jubileu českotřebovského skautingu. Protože jsem rodilá Třebovačka a na fotografiích již z předškolního věku jsem s tatínkem, bratrem okrasou, jak mu skauti, mezi nimž bylo i několik jeho žáků, říkali. nedá mi to, abych Vám neposlala přání k další úspěšné práci, která byla vždy důkazem životnosti skautských zásad. Dávno jsem do Vašeho archívu poslala fotografie z výletů i z tábora v Antonínském údolí se třemi sloka mi písně, která zde vznikla. Marta Kubiasová - "Sovička", která těsně před smrtí zveřejnila vzpomínku na naše šotkovské a skautské schůzky (pominula naše klubovny v podzemí gymnázia) v Českotřebovském zpravodaji, znala ještě pokračování. Byla sestřenicí Edy Novotného.

Místo vzletných slov o svém vztahu k České Třebové uvedu malou příhodu: Po jedné schůzce v roce 1969 za mnou přišla místonáčelní Ing. Věra Moravcová z vysokého Mýta se vzkazem  táborských skautek, abych v neděli, tedy hned další den, přijela na vůdcovské zkoušky. Věra byla v rozpacích.  Říkala, že jim vysvětlovala, že takovou věc by měly hlásit alespoň týden předem. Prý ji odpověděly, že jistě přijedu.  A taky jsem samozřejmě v neděli jela ranním rychlíkem. během zkoušek se objevil František Navara."Františku, co tu hledáš?", zeptala jsem se. "Jen se jdu ještě podívat, zda bych tě tě ještě unesl, jako tehdy, když jsi byla čtyřletá s námi na výletě."

Zakončím zprávou z maminčina dopisu z roku 1938, tedy po čtyřech letech našeho pobytu v Hradci.Lékař ji tehdy nepustil s námi do Jugoslávie. Vzala kolo a s dalšími kamarádkami z oddílu objížděly skautské tábory z Jiráskovy župy. Líčila setkání s třebovskými skautkami a skauty i kde se seznámila s bratrem Vrbickým. Končí slovy: "Třebováci mohou jezdit (na rozdíl od jiných oddílů) pořád na stejné místo, protože je tam lidé mají rádi." A to Vám přeju  jako cíl Vašeho snažení. Světlušky aby "svítily" z ochoty pomoci, kde je třeba. Aby Vás láska provázela i v dalších letech.

Vaše Vlasta Litochlebová - Macková