Po roce 1989 se začala VĚRA NOSKOVÁ (1947) věnovat žurnalistice. Její texty tiskla Lidová demokracie, publikovala i v Listech, Týdeníku či Rozhlasu. V roce 2002 začala  pracovat v Českém deníku, novinářské aktivity ukončila  v Hospodářských novinách. Spisovatelka vyvíjela aktivity související  s členstvím v Českém klubu  skeptiků „SISYFOS“. Toto občanské sdružení v roce 1995 spoluzakládala.

Debutovala v roce 1988 básnickou sbírkou „INKOUSTOVÉ PÁDLO“, další knížku „MUŽSKÉ MOZKY“ zatím uložila k ledu. „Tu nechám vydat dětmi až po smrti“, prohlásila se smíchem. První román  VĚRY NOSKOVÉ spatřil světlo světa v roce 2005 a jmenuje se „BEREME CO JE“. Tato kniha byla nominována na cenu Magnesia Litera. Úspěch slavilo i pokračování tohoto titulu „OBSAZENO“ (2007). Kniha byla nominována na cenu JOSEFA ŠKVORECKÉHO. A do třetice všeho dobrého – „VÍME SVÝ“ (2008). Také tato kniha se čtenářům velice líbila. Knihu fejetonů „AŤ SI HOLKY POPLÁČOU“ vydala autorka v roce 2006 a tento titul byl nominován na cenu BOŽENY NĚMCOVÉ. Z dalších knížek VĚRY NOSKOVÉ uveďme například „JEŠTĚ SE UVIDÍ“, či knížku povídek „VE STÍNU MASTODONTA“ (2008). V současné době pracuje autorka na knížce „CHRAŇTE MUŽE“, ví zcela přesně co bude po mužích následovat – „NOČNÍ DŮM“.

Zdaleka se však při besedě nehovořilo pouze o literatuře. Člověk se například dozvěděl, proč si ženy vybírají vlivné či úspěšné muže, byť by byli i o Rómech a několik desetiletí starší. Rozhodně to není proto, že by byly vyčurané mrchy, chtějí pouze kvalitní potomstvo… Jelikož  dámy byly na autorském čtení v drtivé převaze hovořilo se i o kvalitních bílých mužích, čtenář byl poučen o tom, že v 70 letech minulého století se rodilo sedm procent dětí mimo manželství, zatím co dnes je to procent třicet sedm. Mluvilo se i o dalších velice zajímavých věcech.