-
Aleš
Stránský oslaví v závěru července padesátku
-
-
Aleše
Stránského najdeme ve výsledkových listinách lyžařských a běžeckých
závodů již od dětského věku. Zkoušel také orientační běh, ale jeho
současnou doménou jsou běhy do vrchu a tedy sportování v přírodě. Kalendář
je neúprosný, čas nám měří všem stejně a tak v červenci Aleš Stránský,
jeden z nejúspěšnějších českotřebovských atletů, skvělý vrchař a kamarád
do nepohody, postoupí mezi padesátníky. Při této příležitosti jsem mu
položil několik otázek:
-
-
Jaké byly Vaše sportovní začátky?
-
Ke sportu jsem v rodině neměl nikdy daleko
(otec Oldřich Stránský byl československým reprezentantem v chůzi - pozn.
red.). a tak mě sportovní prostředí lákalo. Na start prvního závodu jsem
se postavil již v šesti letech. Zaujal mě běh na lyžích a věnoval jsem
mu mnoho času. Otec mě (naštěstí) nenutil k nácviku sportovní chůze,
atletický oddíl jsme ve Třebové neměli a v lyžařském oddíle Lokomotivy
základní podmínky pro sportování byly.
-
-
Říká se, že se osobnost sportovce formuje
právě ve školním věku a záleží na tom, jak sportovec překoná svá "telecí
léta". Vy jste je překonával na lyžích?
-
Ne tak
docela. Při výběru studia jsem měl trochu komplikovanou cestu. Ze základní
školy jsem ke studiu na gymnáziu nedostal doporučení a tak jsem se musel
jít vyučit na elektrotechnické učiliště do Lanškrouna a teprve odtud jsem
si nakonec vybojoval cestu ke studiu na Vysoké škole dopravy a spojů v
Žilině. I zde jsem ale sportoval, v kolektivu tamní Slávie VŠD jsem
projezdil celé Slovensko a závodil v orientačním běhu. Mám na to nádherné
vzpomínky. Docela se mi dařilo, jsem např. Mistrem Středoslovenského
kraje, to už asi po rozdělení republiky neobhájím.... I v době studií
jsem startoval na lyžařských závodech s českotřebovskými lyžaři, ale přece
jen ze Žiliny jsem domů tak často nejezdil. Jezdil jsem i Jizerskou
padesátku, kde jsem nejlíp skončil sedmý. Za dobrý výsledek na lyžích
považuji i vítězství v národním klasifikačním závodě v běhu na lyžích v
Novém Městě na Moravě, kde jsem porazil i reprezentanty. Říká se ale, že
byli po plese trošku společensky unaveni... Nyní na lyžích už pravidelně
nezávodím, ale rád využiji každé příležitosti, abych se na běžkách svezl,
také v rámci tréninkové přípravy.
-
-
Jak jste
se specializoval na atletiku?
-
K atletice
jsem se dostal až ve třiceti letech kde jsem borcům v barvách Jiskry Ústí
nad Orlicí pomáhal sbírat body do soutěží družstev v I. a II. lize. A
teprve až v posledních 15 letech jsem se zaměřil na běhy do vrchů. Chůze,
které se věnoval můj otec se mi nikdy nelíbila, i když jsem občas s chodci
trénoval. To, co oni chodili, já samozřejmě s nimi běhal. A nebyla to
žádná procházka. Jako mladý kluk jsem měl co dělat, abych takovou zátěž
vůbec vydržel. Později na dráze jsem se věnoval delším tratím, pro kratší
závody jsem neměl dostatečný rychlostní základ. Závodů nebylo málo, ale
nějakou podrobnou soukromou statistiku si nedělám. S atletikou v Ústí n.O.
jsem skončil v 38 letech.
-
-
Z atletických výkonů
Aleše Stránského
-
1500 m za 4:12,
-
3000m za 8:59
-
3000m překážek za
9:43.
-
5000m za 15:22
-
10000m za 32:25.
-
Z výkonů v silničním
běhu:
-
25 km po trati
Pardubice - Chrudim - Pardubice dokázal zdolat v čase 1:23:46
-
maratón v Pardubicích
2:36:53 (též velmi solidní výkon ! )
-
-
Atletika v
České Třebové neměla a stále nemá potřebné podmínky a přesto se jí
věnujete naplno.
-
-
To čemu se
věnuji, se dá realizovat v okolní krásné přírodě a nejvíc je k tomu
zapotřebí dobrá parta. Tím se vracím do roku 1994, kdy jsme spolu s
Milanem Čechalem založili "Českotřebovský běžecký klub", kde se právě
taková parta začala vytvářet. Klub existuje dodnes a pro svoji práci
získal podmínky především tím, že jsme navázali spolupráci s Janem
Šimůnkem. Ten v rámci své firmy Iscarex udělal pro běžecký sport v České
Třebové opravdu maximum a patří mu za to velký dík. Z původně skromné
běžecké party se stal dnes velmi známý a kvalitní ISCAREX TEAM. Předsedou
tohoto klubu jsem dodnes a jsem velmi rád, že zde vznikla tak vynikající
parta sportovců. Běhy do vrchů jsem ovšem objevil již dříve, v roce 1987,
ale systematicky se jim věnuji až od roku 1996 - 98. Od tohoto roku již
náš klub vede přesnou statistiku závodů. Mohu na sebe prozradit, že jsem
jeden z těch, který má ve statistikách největší počet startů
v celorepublikovém měřítku..
-
-
Ze statistik ČTBK
Iscarex: Aleš Stránský již na trénincích a závodech téměř 4 x oběhl
zeměkouli
-
V bězích do vrchu
absolvoval Aleš Stránský více než 300 závodů, z toho bylo asi 100 prvních
míst a 180 umístění na stupních vítězů. Za posledních 20 let, kdy Iscarex
team poctivě vede statistiky, se zúčastnil celkem 546 závodů a jen 2x
nedoběhl. Za celou sportovní kariéru včetně lyžařských závodů a běhů na
dráze je to pak více než 1000 absolvovaných závodů a 150 000 naběhaných
tréninkových kilometrů! V Českém poháru v bězích do vrchu zvítězil
celkově pětkrát v kategorii "B" a letos zamířil do "Céčka". Má za sebou i
velmi úspěšná vystoupení při svých sedmi startech na veteránských
Mistrovstvích světa v bězích do vrchu, naposledy v roce 2009 v Zagrebu,
kde obsadil 8. místo. Ve veteránských kategoriích má Aleš Stránský tituly
z Mistrovství ČR v běhu do vrchu, v krosu i na silnici, celkem 12x. V
závodech ISCAREX poháru má celkem naběháno 1395 km (207 závodů). V
Českém poháru v běhu do vrchu celkem naběháno 2736 km (300 závodů).
Nakonec
to u Vás vyhrály běhy do vrchu.
-
-
Běhy do vrchu
jsem si opravdu zamiloval. Jsou velmi náročné, ale zároveň nesmírně
krásné. Člověk si vypěstuje vůli, odolnost a naučí se překonávat bolest.
To je moc dobré do života. Tam také nic není zadarmo. Běh v přírodě je
zdroj poznání. Nejen krajiny a jejich zákonitostí, ale i sebe sama. A v
neposlední řadě i mentality podobně smýšlejících lidí. No a samozřejmě tam
vznikají nová krásná přátelství, která pak přetrvávají roky. Vyhovují mi
členité krosy a kopce v těžkých terénech. Tomu nahrávají tréninkové
podmínky v okolí České Třebové. Kopcovitý terén, v zimě hodně sněhu, na
jaře i na podzim v jílovité půdě pořád samé bláto... To je dobrá příprava
na cokoliv, co ostatní běžci nemůžou ani cítit. V každém závodě sportuji
s plným nasazením. Velmi si cením závodů, kde se sejde kompletní špička.
Raději se utkám s nejlepšími, i když skončím v poli poražených. Mám z toho
lepší pocit, než vyhrát někde, kde nemám rovnocennou konkurenci.
-
-
-
Jak nyní
vypadá Vaše tréninková příprava?
-
-
Doba, kdy mi
mé tréninkové plány rozepisoval můj otec je už opravdu dávná. Naopak nyní
se snažím své zkušenosti v přípravě na závody rozdávat druhým. V týdnu
trénujeme společně s partou spolu šestkrát týdně, zpravidla v podvečer po
zaměstnání, v zimních měsících bohužel i potmě. Jako sportoviště nám
slouží pilinovka na Horách a lesní cesty v krásném okolí města. V zimě
velmi často běháme po cyklostezce do Dlouhé Třebové, protože je osvětlena.
Jindy trénujeme rychlost, běháme opakované úseky, jezdíme na horském kole,
přes zimu i na lyžích. Za rok tak absolvujeme dle tréninkového plánu 3,5
- 4 tisíce kilometrů.
-
-
-
Co
koníčky? Jako zástupce ředitele VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana máte ovšem
také časově dost náročné zaměstnání.
-
-
Někdy je
skloubení všech povinností opravdu těžké. Navíc jsem se snažil vést ke
sportu i své dvě dcery, Adélu a Michaelu, i ty již dosáhly v běžeckých
závodech mnoho pěkných úspěchů. Manželka aktivně nesportuje, ale je
nesmírně tolerantní a za to ji moc děkuji. Na nějaké koníčky mimo sport
nemám moc času, navíc při pravidelné účasti na závodech. Rád se podívám do
hor a vylezu nějaké zajištěné cesty a zkusil jsem prolézat i v podzemí
jeskyně a staré štoly.
-
-
Jaké máte
další plány?
-
Už jsem si
mnohokrát říkal, že s běháním končím. Že už to stačilo. Jenže zase v
příští sezóně začnu s přípravou. Teď nevím, jestli říct bohužel nebo
bohudík. Ale rozhodně mi to přináší naplnění života, radost a uspokojení.
Tak pokud bude sloužit zdraví, budou běhat i mé dvě dcery a v České
Třebové bude fungovat běžecká parta, tak si myslím, že ještě nějakou dobu
vydržím. Jsem tedy nezlomný optimista, i když na sobě cítím, že regenerace
sil po závodech a náročnějších trénincích je pomalejší. Také ze statistik
lze vyčíst, že se mi výkony na závodech rok od roku již nezlepšují. Kouzlo
běhů do vrchu je však v tom, že jde o sport pro všechny generace. Mám
stále možnost poměřovat své výkony se svými soupeři, cestovat s dobrou
partou a podívat se do krásné přírody.
-
|