Českotřebovské kalendárium na měsíc říjen 2011                60 let Františka BEČKY, narozeného 2. 10. 1951 Známe jej jako uměleckého kováře, kamenosochaře, malíře a také hudebníka několika hudebních seskupení. Narodil se v Ústí nad Orlicí, ale pochází z českotřebovské učitelské rodiny. Bydleli v Chorinově ulici, jeho otec učil na železniční průmyslové škole. Dnes František Bečka bydlí v Ústí nad Orlicí, ale téměř každý den se vrací do své opravené kovárny a ateliéru v českotřebovské čtvrti Lhotka.      Původně pracoval v ústecké Perle jako údržbář, v roce 1991 se dal na dráhu uměleckého kováře. Zhotovuje ozdobné mříže, vývěsní štíty, lustry, zábradlí, repliky historických zbraní, kovové plastiky, svícny a šperky. V parku Javorka zrestauroval plastiku Andílka smutku, znovuobnovil reliéf M.J. Husa a dotvořil sochu Vodníka. Je i autorem zábradlí kolem javoreckého rybníčka. Pro město Česká Třebová ještě zrestauroval busty T.G. Masaryka z obou památníků ( Parník, Farářství) a sochu Krista na kříži na městském hřbitově. Z posledních velkých prací tohoto autora je třeba jmenovat sluneční hodiny a sousoší Vzkříšení Krista pro obec Řetová a sochu Poustevníka pro obec Vraclav. Když nepracuje v kovárně, maluje převážně v gotickém stylu obrazy. Jsou na nich náboženské výjevy, portréty i nějaký akt. Bečkovy práce jsou zastoupeny v hradních expozicích, v galeriích, muzeích, kostelech i v soukromých sbírkách nejen u nás, ale i v mnoha evropských městech, dokonce i v zámoří. Bohatá je i jeho výstavní činnost.     50 let od úmrtí Antonína JASANSKÉHO ( 12.5. 1902 – 12.10. 1961), truhlářského mistra, veřejného činitele a člena odboje Narodil se v chalupě čp. 97 na Parníku v dnešní Ústecké ulici. Po svém otci převzal truhlářskou živnost, kterou v dalších letech značně rozšířil. Přistavěl dílnu a byt, později pilu. Se svým bratrem zaměstnávali až dvacet zaměstnanců. Pracoval také veřejně. Zastával funkci v obecním zastupitelstvu, v obecní radě, byl místostarostou Sokola, jednatelem hasičského sboru, členem Okrašlovacího spolku, nájemcem honitby a mysliveckým hospodářem. Za války působil v protifašistickém odboji ( 1. čsl. partyzánská brigáda Jana Žižky). Po válce měl velké zásluhy na odpojení Parníka od České Třebové. Podařilo se mu to, ale jen na krátkou dobu. Když se po roce 1948 museli drobní truhláři spojit v Lidové družstvo dřevozpracující se sídlem v České Třebové, vedl je jeden z nejschopnějších – Antonín Jasanský. Tehdy veškeré materiálové zásoby i strojní vybavení, které s bratrem vlastnili, museli odprodat družstvu … Místo vedoucího družstva truhlářů zastával do roku 1958. Z funkce odstoupil po prodělané mozkové příhodě na doporučení lékaře. Jeho zdravotní stav se ještě zhoršil po lednu 1960, kdy došlo k vyvlastnění těžce přebudovaného rodného domu. Krátce na to zemřel na infarkt myokardu. Dnes je vyvlastněný majetek opět v držení rodiny.     5 let od úmrtí doc. Jiřího JOSEFÍKA ( 29.7. 1920 – 13.10. 2006), akademického malíře, restaurátora a pedagoga na Akademii výtvarných umění v Praze    Narodil se v rodinném domku čp. 216 v Chorinově ulici. V místě rodiště absolvoval reálné gymnázium ( v roce 1940) a v nedaleké Chocni abiturientský kurz při obchodní akademii. Na Akademii výtvarných umění v Praze se dostal až po válce. Studoval zde speciální školu monumentální malby u prof. Vladimíra Sychry ( ukončena v roce 1950) a v prodlouženém studiu školu malířských a konzervačních technik u prof. B. Slánského. Absolventský diplom obdržel 5. března 1953. Od roku 1952 do roku 1958, ještě před ukončením studia, byl asistentem u prof. Sychry a od roku 1958 do roku 1971 odborným asistentem prof. B. Slánského na téže škole. V roce 1969 byl habilitován na docenta, v roce 1971 jej z AVU propustili bez udání důvodu … Od roku 1951 do roku 1964 zastával různé funkce v SČVU a ČFVU. Na AVU v Praze byl tajemníkem malířské katedry.      Přestože byl dobrým malířem, hlavně portrétistou, restaurování jako umělecké disciplíně věnoval téměř všechen svůj čas. Napsal řadu odborných článků, přednášel, naši vlast zastupoval na kongresech pořádaných organizací UNESCO. Opravil nespočet nástěnných obrazů i obrazů závěsných různého stáří a slohů. Na AVU vychoval celou řadu svých následovníků. Střídavě žil v Praze a Miroticích, kde také zemřel. 210 let od postavení děkanského kostela sv. Jakuba Většího Kostel byl postaven ve slohu doznívajícího klasicismu v letech 1794 až 1801. Stalo se tak po požáru starého kostela, který vyhořel 28. července 1793. Zbytky ohořelých zdí byly strženy 22. června 1794 a již 1. července bylo vyměřeno místo a 6. července na to se začalo s kopáním základů. Základní kámen na stavbu kostela byl položen po levé straně hlavních dveří 14. července 1794. Plány zhotovil architekt knížete Lichtenštejna Josef Hardtmuth z Vídně. Stavební kámen se dovážel ze semanínských lomů. Střecha měla být měděná, položena však byla pouze šindelová a na okrajích byla čtyři stopy lemována měděným pásem. Klenutí bylo dokončeno 16. července 1798 a roku 1801 byla dokončena celá stavba i s výzdobou. Prostavělo se 19 500 rýnských zlatých. Po celou dobu stavby se bohoslužby konaly v dřevěné boudě na náměstí. Velkou událostí, která provázela stavbu, byla návštěva stavebníka, knížete Aloise z Lichtenštejna. Ta se uskutečnila 22. července 1797. Kníže nejprve navštívil vrchnostenský dvůr na Parníku, odkud se v kočáře vydal do středu města. Před rozestavěným kostelem jej vítali měšťané, školní mládež, muzikanti …      Kostel je vybaven pěti oltáři, vnitřní půdorys má tvar rovnoramenného kříže. Hlavní oltář sochařsky vyzdobil brněnský umělec Ondřej Schweigl (1735 – 1812 ) se synem Karlem. Od stejného mistra je i kazatelna. Postranní oltáře zhotovil Jan Pírko, truhlář z Litomyšle, za spolupráce nejmenovaného sochaře ze Svitav. Obrázy pro vnitřní výzdobu namalovali dva Janové – vídeňský malíř Dallinger ( 1741 – 1806 ) a malíř z Kyšperka Umlauf ( 1825 – 1916 ).      Budově kostela se nevyhýbalo neštěstí ani později, když neopatrností klempířů vznikl 28. srpna 1884 oheň, který zničil střechu i věž. Oprava vzniklých škod trvala čtyři roky. Z této doby jsou také přemalby některých kostelních obrazů ( i oltářního obrazu od J. Dallingera ), provedené Janem Umlaufem. Svoji dnešní podobu dostal kostel v roce 1913, kdy došlo k nevhodné výměně původní báně za novou. Báň navrhla a následně provedla firma Rössler a Kudlík. Z doby, kdy proběhla tato rekonstrukce se zachovaly mnohé dokumenty ( rukopisy, tiskoviny, peníze), které byly uloženy v zaletovaných schránkách v báni kostelní věže. Obsah schránek bylo možné zjistit při poslední rekonstrukci věže a celého kostela, která proběhla v letech 1989 až 1992. Slavnostní otevření těchto schránek se uskutečnilo na MěÚ 31. července 1991 za účasti p. Vikáře Františka Kettnera a starosty města ing. Zdeňka Langa.                                                                                                                                                                              Jan Skalický