Josef Zavřel se vrací do České Třebové
s motivy ze svých  cest

Rozhovor s fotografem a cestovatelem Josefem Zavřelem  

Říká se, že svět je nekonečný, protože je kulatý!
Také jsem to slyšel a docela s tím souhlasím. Ale přece jen vám musím oponovat. Ona ta věta totiž nepočítá s časovou spirálou! Na svých cestách jsem třeba několikrát navštívil stejné místo, nebo kraj, a byl jsem k svému překvapení svědkem viditelné proměny. Vzpomínám třeba na Sicílii. Po dvaceti letech se tam zelenalo i v místech, kde bylo dříve pusto a po úrodném poli nebo sadu nebylo ani památky.
 
Tak započal náš příjemný rozhovor s českotřebovským rodákem panem PhDr. Josefem Zavřelem, který v našem městě prožil prvních 14 let svého života.
Ano, své dětství jsem prožil v České Třebové. Narodil jsem se na Trávníku v domě, kde má pan Pucholt hostinec. Pak jsme se odstěhovali na nádraží a v roce 1945 jsme se přestěhovali do Prahy. Můj otec byl železničář a já jsem byl takové „nádražní" dítě. Také jsem zde prožil svou první „lásku". Když jsem byl v 1. třídě, tak nás učila paní učitelka Schejbalová, na kterou jsem čekával ve vestibulu a pak jsme šli společně do školy. I když je mi už přes 80, stále moje vzpomínky jsou velice živé. I díky vašemu Českotřebovskému zpravodaji. Nemalou zásluhu na tom mají naše každoroční setkání se spolužáky a samozřejmě i mé návštěvy mých milých příbuzných. Bratr se totiž do Třebové vrátil a založil zde rodinu.
 
V poslední době však nejsou vaše návštěvy pouze za rodinou a za předky...
Ano, teď jsou mé cesty spojeny s výstavou fotografií Díky velké ochotě pracovníků Kulturního centra - zejména p. doc. Mgr. Františka Preislera, budu mít příležitost vystavit své snímky ve výstavní síni Kulturního centra, a to od čtvrtka 5. dubna. Otevření výstavy je plánováno na 17. hodinu. Jako host zde vystoupí paní Milena Asmanová. Výstavu by měl zahájit p. doc. Preisler.
 
Jaká je její tématika?
Svou výstavu jsem nazval „Motivy z cest". Za posledních 22 let jsem měl příležitost navštívit čtyři kontinenty. A nebyly to návštěvy pouze známých pamětihodností, které si každý může prohlédnout na stánkových pohlednicích. Do některých míst jsem si musel dojít, a to někdy cestou namáhavou a vysilující... Ale pak jsem byl odměněn! Jako by ta velká Příroda vám chtěla říci: „Pojď, věnuj se mi a budeš šťasten nejen teď hned, ale i ve vzpomínkách!" Nechtěl jsem, aby moje snímky byly pouhou zápisníkovou expozicí!
 
A který je ten ještě nenavštívený kontinent a kam byste se chtěl ještě vrátit?
Je to Nový Zéland a Polynésie. A kam bych se chtěl vrátit? Určitě do Jižní Ameriky - zejména do Peru!

 

Přeji vám, aby vaše výstava byla neméně tak úspěšná jako byla ta předcházející na Městském úřadu Prahy 10, pod záštitou jejího starosty. Ale i ta následující, která se uskuteční v Martinickém paláci na Hradčanech.
Moc vám děkuji a vyřiďte, prosím, Třebovákům, že jsem nikdy nezapomněl že jsem odsud! Na výstavu mají všichni mají moje upřímné pozvání.  Děkuji vám!