Výkopové práce na území sídliště Trávník, probíhající zde v souvislosti s rekonstrukcí parovodu, odhalily v  říjnu 2011 některé drobné pozůstatky starého Trávníka, jehož osud se začal naplňovat na přelomu let  1977 – 1978.

V těsné blízkosti místní velkoprodejny potravin  Trávník, v místech, kde  tehdejší Václavská ulice ústila na Nové náměstí, se objevily první výkopy. Zde, v hloubce cca 50 cm,   se ve výkopu pod vrstvou zeminy uchoval „asfaltový koberec“, představující povrch zmíněné Václavské ulice. Ač celá již od ulice Litomyšlské byla pokryta dlažbou ze žulových kostek, její poslední část, přibližně od parčíku s plastikou sv. Václava, dostala v posledních letech existence asfaltový koberec. Při terénních úpravách nově postaveného sídliště, kdy bylo potřeba vyrovnat povrch do výše Nového náměstí, byla na někdejší komunikaci navezena auta hlíny a vše pečlivě srovnáno. Obdobná situace nastala  na druhé straně parčíku v ulici Kozlovské, naproti hostinci U Pucholtů. Zde byla nákladní auta plná hlíny a štěrku navezena pro změnu na žulovou dlažbu ulice, která zde zůstala navždy pohřbena. Až nebývalé množství žulových kostek, nalezených nyní  právě v trase parovodu, nám původní trasu ulice připomnělo. V blízkosti někdejší Václavské ulice, za dnešní velkoprodejnou potravin, přibližně v místech, kde stávalo Horákovo (později Vítkovo) stavení čp. 317, kde byla v minulosti provozována kamnářská a hrnčířská živnost, bylo nalezeno poměrně velké množství hliněných střepů, pravděpodobně  kazových výrobků zdejšího závodu.

Ve výkopu v bývalé ulici Svatohorské (vedla těsně kolem evangelického kostela nahoru k ulici Sadové) zase oči  kolemjdoucích upoutala  cca  40 cm pod povrchem nápadná asi  10cm  vysoká vrstva černé hlíny mezi dvěma jinými a  barevně zcela odlišnými vrstvami. Opět se jedná o původní prašný povrch Svatohorské ulice, později při úpravách sídliště překrytý jinou, světlejší zeminou.  Ve výkopu bylo možno zahlédnout, přibližně proti vchodu do kostela, dochované olověné vodovodní potrubí. Zhruba v těchto místech totiž stávala dřevěná Frimlova chalupa čp. 306, zvaná „Na Ostrůvku“, postavená roku 1833. Právě do ní v říjnu roku 1933 zdejší instalatérský závod Jana Rösslera  z Litomyšlské ulice provedl zřízení vodovodní přípojky. Náklady činily 1 200.- Kč. Chalupa byla odstraněna pro celkovou zchátralost  v roce 1974. Lze se tedy domnívat, že odhalené potrubí je tedy pozůstatkem Frimlovy přípojky. V těchto místech bylo také nalezeno několik úlomků hliněných nádob mladšího data vzniku.

Pozůstatky dalšího stavení bylo možno po několik dní spatřit nad evangelickým kostelem. Jednalo se o zbytky  Pavláskova domku čp. 151. Ten původně tvořil jeden celek s vedlejším stavením Broulíkovým čp. 778. V roce 1936 parnický stavitel Vladimír Bezrouk vystavěl mezi oběma domy novou zeď, v čp. 151 provedl přístavbu podkroví a výstavbu nového schodiště. Roku 1926 obyvatel domku, zeť majitelky Marie Pavláskové, strojní zámečník Bohumír Špička, dal  vystavět vzadu za domem krytou dřevěnou verandu, z níž byl vybudován vstup do Špičkova bytu a prádelny. Vzadu vznikla též spižírna a v podlaze, opatřený poklopem,  vstup do nově vystavěného  sklepa. A právě pozůstatky této zadní části domku čp. 151 výkopy v roce 2011 odhalily. Jednalo se o části základů domku, množství úlomků cihelného zdiva a stropních dílců bývalého sklepa.