-
 To
je můj obvyklý srdečný pozdrav - tak zdravím Toníka, když se potkáme.
Dlouho jsme se neviděli, až dnes. Je to hlavně způsobeno tím, že bydlíme
každý na jiném konci města. Mimo naše zájmové povídání o vzpírání, mně
Tonda sdělil, že bude mít 75 let.
- Připomněl jsem si dvanáctý
den v dubnu 1966 po přistěhování do České Třebové. Jak jsem hned
vykročil na Skálu mezi vzpěrače. Od té doby znám Kubicu a vím, co
všechno pro vzpírání v České Třebové udělal. Vím co vychoval borců a
kolik jich skončilo právě jeho zásluhou v reprezentaci. Nechci záměrně
nikoho jmenovat proto, že bych určitě na někoho zapomněl a to by mě
velice mrzelo. Musím ale připomenout Františka Jakubce, který - ač
tělesně postižený - byl prvním propagátorem tohoto sportu ve Třebové.
- Vzpírání v našem městě
skončilo před mnoha lety. Kolikrát jsem si pokládal otázku proč. Ve
financích to určitě nebylo, vzpěrači jich zase nepotřebují tolik, jako
jiné sporty. Myslím, že všechno je v lidech a v jejich nadšení a snaze
se s něčím poctivě prát. Všude bohužel chybí Jakubcové a Kubicové.
- Milý Toníku, díky, že jsi
tenkrát byl a dlouho prosím tě ještě buď.
- Protože jsem pořád ještě
duší sportovec, vadí mě, když něco, co léta dobře funguje, najednou
skončí. V současné době má Česká Třebová problém v lyžování. Nemůžu
pochopit, proč končí Pepa Kyncl a Jirka Kovář. Znám je oba dlouhá léta a
vím co dokázali a co dovedou. Proč odcházejí vědí nejlépe lyžaři sami a
sami budou muset jejich odchod vyřešit. Každý z nás je nahraditelný,
někdo ale hůř.
- Záměrně jsem spojil
vzpírání a běžky,
- aby něco fungovalo, je to
vždycky těžký.
- Kubica a Jakubec, Kovář,
Kyncl nakonec.
- Jenom hlupák, pitomec
nepochopí celou věc.
- Takoví musí mít úctu
vždycky a to není kec.
Miloš Vávra
-
-
Fotografie:
-
Antonín Kubica přebírá v roce
2006 cenu města Kohout 2005 za dlouholetou práci pro sport v České
Třebové
|