Tramping oslaví příští rok stovku

O důvod více zřídit a otevřít Muzeum trampingu


Co je Tramping ? Naučný Slovník ČSAV - rok 1956:„Tramping, je reakční hnutí, které pod záminkou falešné romantiky odvádí mládež do přírody, pryč od revolučního boje."Masarykův Slovník Naučný. Díl 7. Praha 1933: „Tramp (tremp) anglicky tulák, bezcílný cestovatel pěšky. V nejnovější době název pro výletníky, pěstující pravidelný veekend a táboření v přírodě, na rozdíl od skautů (sr. skauting) velmi volného rázu. Podle vzoru amerických. si evropští trampové osvojili různé zvyky a způsoby: zpěv kolem táborového ohně, chaty k občasnému pobytu, někde i organizaci tábora v osadu s šerifem (v. sheriff) v čele atd. Výstřelky trempského hnutí se potírají dohledem v lesích a na březích řek, prováděným zemským četnictvem nebo soukromým lesním zřízenectvem. České trampské hnutí vytvořilo i zvláštní argot, často groteskní - (paďouři, fešule, potlach, táborák atd.) a vydává i vlastní časopisy."
Tramping - vznikl v období kolem roku 1918.
Jedním z hnutí, které ovlivnilo kulturu čs. Trampingu byl Woodcraft. První místo kam se chodilo bylo Prokopské údolí u Prahy. Tramping byl 3× zakázán 1931(!), 1948, 1969. Pozdrav... - Ahoj, zalomení palce, tykání. Camp-tábořiště v lese. Většinou u potoka nebo v jeho blízkosti. Udržuje se zásoba dřeva, čistota a při odchodu se (nejen) na Brdech dává do ulitého ohniště smrková větvička. Batohy: tele - rakouský batoh ze  světové války s kožešinou z telete, U.S. torna vojáků americké armády z 1.a II.světové války. Vyžaduje velkou zručnost při balení a proto je dobře a úhledně sbalené zavazadlo vynikající vizitkou. Spisovatel a režisér Pavel Jirásek o tom říká: „Dalším podnětem pro vznikající ideologii trampingu byl nápor amerických filmů i literatury s dobrodružnou tematikou. Evropa, která se rychle snažila zapomenout na válku v nejrůznějších radovánkách, tak otevřela svou náruč záplavě rodokapsů, indiánek a kovbojek. Westerny zcela otřásly duší trampských málem ještě Rakousko-Uherských pionýrů, kteří ihned vzpláli pro mužské i ženské cowboyské typy filmů červené oko, Býčí oko, Liberty. Fantazie podbarvená filmy bujně pracovala a jejím výsledkem byla móda Divokého západu, neboť všichni chtěli napodobit své hrdinské miláčky z filmového plátna - Mary Walcampovou a Wintropa. Na březích Sázavy a Berounky rázem začala cesta na virtuální romantický Západ! Většina prvních trampů byla původně členy skautských organizací, proto byli na počátku dvacátých let nazýváni Divokými skauty. Odešli ze skautu, protože polovojenská kázeň a výchova v duchu podivné měšťácké morálky jim byla bytostně cizí. Těžko totiž mohla jakákoliv forma pevné organizace odpovídat trampským premisám o svobodě a volnosti." 
Doc. prof.  Ustohal o tom píše:  Všichni se pokoušeli znovu vyvolat iluzi Divokého západu, aspoò v představách milovníků dobrodružné literatury, jak to po více než třicet let s větším či menším úspěchem činil Buffalo Bill, kdo obrazu Divokého západu vtiskl dva typické románové představitele - Indiána s péřovou čelenkou a kovboje v kostkované košili, sympatického chlapíka se šátkem kolem krku, s propoceným širákem posunutým do čela. A Americké filmové westerny, u jejichž zrodu Buffalo Bill stál? Ty byly například jedním z faktorů, působících při vzniku dodnes živého fenoménu - našeho trampingu.Naši pradědové se vlastně díky prvním westernovým filmům a knížkám o Buffalo Billovi , začali odtrhávat od skautingu a zakládali první osady První osada „ Ztracená naděje - Ztracenka "vznikla v r. 1918 . Tento rok je možno také pokládat za rok založení trampingu a je to také hlavně rok založení první republiky československé. Je pravdou, že se trampovalo již dříve před tím těmi, co chtěli svobodu, volnost a  nebýt jen poslušnými kolečky ve stroji skautingu. Utíkali od vojenské disciplíny do lesů, kde si zakládali své campy a říkali si „ Divocí skauti."
Kolem roku  1920 u nás vyšla knížka Jacka Londona „ Cesta ", kde byl poprvé použit u nás dosud málo známý výraz TRAMP.  Nebyl to přesný překlad, v té knížce se jednalo o železniční tuláky a ti si říkali Hoboes, cestovali načerno nákladními vlaky a toulali se křížem krážem celými Spojenými Státy. Někde vyskočili, pár dní pracovali nebo žebrali aby měli na tabák a kořalku, nebo na trochu jídla a zase táhli dál. Protože byl Jack London svého času jedním z nich, dokázal tento způsob života tak přesvědčivě popsat. U nás se pak toto označení Tramp ujalo jako název celého nového hnutí, aniž by to někdo musel nařídit. Byl přijat všemi milovníky přírody a volnosti i opravdového kamarádství.  Tramping šel vždy s dobou, hlavně v oblékání a muzice.Před druhou světovou válkou byly v módě tepláky a pumpky,nosily se kostkované košile a na „ maděru rozsekané klobouky." Chodilo se do hor a do lesů  za každého počasí. Pod pojmem trampská osada se však nezahrnovaly jen tato oblíbená místa trampů, ale i samotné skupiny trampů, z kterých mnohé chodily tábořit se stany. Ze středních Čech se tramping rozšířil i na Moravu a na Slovensko, hlavně do oblasti Bratislavy a Trnavy. První trampská osada na Slovensku vznikla v Bratislavě v roce 1928.
Začaly se zpívat první trampské písně a nastal prudký vzestup dalších příznivců volného trampingu. Nové party  a pak osady chodily stejně oblékané, nebo měly alespoň  stejné košile. Po válce se začaly nosit zbytky amerických a anglických vojenských uniforem a později přišly maskáče. Ty už má dnes každý a nosí se i po městě a tak je lepší nikoho nezdravit, než říci hrdinovi v maskáčích Ahoj a on ti odpoví „ čau vole, odkud mě znáš?" Trampské hnutí stojí a padá s kamarádstvím a fér jednáním, jak v osadě není opravdové kamarádství na které se můžeš spolehnout, pak nemá smysl. 
Trampská hymna „ Vlajka vzhůru letí " -  hudba: J. Skoupý/F. Korda, text: Jenda Korda 
Vlajka vzhůru letí, k radosti svých dětí,
hned se s mráčky snoubí,
vlát bude zas až mladí čas opustí nás...
" Písnička Vlajka vznikla na začátku roku 1929. V témž roce osada Lone Star na Kačáku uspořádala svůj první trampský večer, napsal jsem na zmíněnou melodii text a hned jsme ji s kamarády z Lone Staru nacvičili a poprvé na jejich večírku zazpívali..." říká Jenda Korda .
 Je mnoho překrásných trampských písniček, ale tato je pro nás ze všech nejdražší. Nejstarší  trampové používali jako svou první hymnu vodáckou písničku Rösslera-Ořovského Indián, potom Mottlovu V záři červánků nebo Kamarádi, později Srdce trampů od Gézi Včeličky. Nakonec si oblíbili Vlajku, které při vztyčování osadní vlajky prokazují náležitou úctu a která se hraje pouze při slavnostní nebo smuteční příležitosti dodnes. V novodobé historii se snažili svazáci, kteří organizovali Portu, vecpat trampům místo ní Rosu na kolejích. Tato opravdu moc hezká písnička od Wabiho Daňka však nebyla drtivou většinou trampského národa jako náhražka Vlajky za hymnu nikdy uznána. (Z knížky Svatojánské proudy). Je několik nepsaných zákonů trampingu a to; že se při zvuku hymny tramp2.gifVlajka vždy povstane a smeká klobouk i čepice. Vlajka se nehraje v hospodě (patří hlavně k ohni) a nebo k slavnostním příležitostem, jako jsou svatby nebo pohřby kamarádů. Ruka (pravá), se podává tak, že se po podání zkříží  palce, říká se tomu zalomení palce a má to význam v tom, že se takto říká - jeden za všechny a všichni za jednoho. Znak bílého kruhu s modrými rohy v sobě kombinuje vyjádření Velkého zákona (kruh) a citátu, kterým Seton, při dotazu jak co nejstručněji vyjádřit co je woodcraft, odpověděl tazateli: "Woodcraft je o životě s modrou oblohou nad hlavou" (modrá barva rohů symbolizuje blankytné nebe).Trampský Bůh Pajda.
V trampské mytologii existuje i rozporuplná postava lesního Boha. Jmenuje se Pajda a jsou tací, co v něho dosud pevně věří. Nikdo neví odkud k nám přišel, ale má zřejmě něco společného s pohanským bohem Perunem. Ten také vládnul přírodním živlům a je jako Pajda zobrazován s blesky a hromy. Nemá svůj chrám, ani modlitebnu, které svým bohům staví ostatní církve, ale jeho svatostánkem je příroda. Jednou před lety, kdy jsem ještě začínal, bylo hrozné počasí a kamarád Starý Ken začal hrozně klít a nadávat za to Pajdovi. Když jsem se ho zeptal,  jestli nevzniknou kvůli tomu s Pajdou problémy, bylo mi řečeno, že Pajda na slušné prosby nedá a jednou za čas musí dostat pořádně vynadáno. Jinak si bude myslet, že jsme padavkové a srabi. A opravdu! Rádo druhého dne začalo svítit slunce. Že by to byla náhoda?
   Na některých osadách se dodnes dodržuje obřad Modlitebního kamene, který má svůj původ v indiánských zvycích. Na pokraji cesty, u  vstupu kamarádů do lesa se vybere nejzajímavější velký kámen a tam se položí polní kvítka natrhaná cestou.  Je to něco jako poděkování za možnost vstupu na lesní území. Na zpáteční cestě při odchodu z lesa se na něj položí zbytky chleba nebo podobné potravy pro zvěř a ptáky. Někteří se s obřadním kamenem před cestou domů i potichu rozloučí.  Potlach.
Trampové a vůbec lid vandrovní používá slovo "potlach" pro označení svého setkání, sjezdu, synodu, summitu, zasedání či zkrátka slavnosti. Slovo potlach je převzato z angličtiny a do ní se slovo dostalo z indiánských jazyků. Existuje o něm bohatá literatura: slovo Potlatches u Kanadského kmene Haida, znamená indiánskou slavnost, kde jedna skupina předává obřadně dary skupině druhé. Je to tedy druh jakéhosi "obdarovacího " rituálu pro všechny druhy událostí a čeká se pozdější oplátka, která bude ještě okázalejší. Nejzajímavější na tom je, že tohle slovo používají kromě indiánů jen trampové.
Svým významem je to vlastně obdoba letních setkání amerických lovců (traperů), nazvané Rendezvous. Tohle setkání (které se slaví dodnes), nebylo pouze trhem, ale zároveň i příležitostí pro soutěžní klání, vyprávění historek, setkání se starými přáteli a i napití se ohnivé vody. (Právě traperské rendezvous se stalo vzorem pro Skautské Yamboree či trampské potlachy.) Při táborových ohních vznikaly stovky písní. Vyvrcholením společenského, kulturního a někdy i sportovního života trampů byly potlachy, které pořádaly jednotlivé osady nejčastěji u příležitosti výročí svého vzniku. Menší potlachy se nazývaly slezinami. Potlachy se otvíraly hymnickou písní, hymnou, nejčastěji písní Fr. Skoupého a bratrů Kordových "Vlajka vzhůru letí". Tuto píseň přijali trampové spontánně za svoji hymnu.  O vlivech, které formovaly tramping, nám dost řeknou přezdívky trampů, názvy a znaky osad. Byly většinou anglické a nebo takové, které charakterizovaly některou vlastnost osadníka. Znaky trampských osad, které byly umístěny na rukávech a vlajkách měly často tvar kruhu s rohy. Tento znak se přenesl do trampingu z woodcraftu, spolu s dalšími prvky a tradicemi, například s obřadním zapalováním ohně. Nedávno jsem byl svědkem dnes už skoro běžné události, kdy několik trampů sedících u ohně při jednom potlachu, začalo po písničkovém vystoupení pozvaných kamarádů hlasitě tleskat. Už se bohužel tento nešvar rozmáhá i u našich ohňů díky různým folkovým a podobným festivalům po celé republice. Než jsem stačil něco říci oněm tleskajícím kamarádům, vystoupil jeden ze členů pořádající osady a řekl důrazným hlasem: „ Kamarádi, tady se netleská, tady nejste na Portě!" řekl to velice dobře, my jsme kdysi na Portách a Dostavnících pískali, dupali a křičeli „ UMÍ !" Škoda, že se to už na těchto akcích zapomíná vyžadovat a zapomíná se na tradice. Vždyť i kamarádí ze Slovenska odměňují účinkující za dobrý výkon krásným slovem „ VIE ! "  ....