Finská líska zmizela

V noci ve  čtvrtek 10. srpna 2017 zasáhly některá území České republiky bouřky. Svoji sílu předvedly  částečně také  v našem městě a jeho okolí. Silný nápor větru nevydrželo dnes již torzo osamoceného stromu – finské lísky, rostoucího uprostřed polí za městským hřbitovem. Strom, státem chráněný, byl dobře viditelný ze všech stran a zajisté po více  než tři desítky let neunikal pozornosti kolemjdoucích. Přilehlá pole tak přišla o svoji dominantu.

Připomeňme v krátkosti, že líska byla po  několik desetiletí součástí tzv. Richtrova sadu, který zde vznikl jako první v této lokalitě, na poli, zakoupeném od bratra otce paní Richtrové, starého mládence Hynka Honla.  Sad vysázel  Jan Richter, žijící v domku čp. 285 ve Skuhrovské ulici, později v domě čp. 1294 na Farářství. Jan  Richter založil sad dostatečně velký, aby mohl sloužit jemu i  budoucím rodinám  jeho tří dětí – dcery Jarmily, provdané Quellové, majitelce textilního obchodu v otcově domě na  Farářství, Eugenie, provdané Doubravové, známé místní dentistky a syna Vladimíra. 

V sadě vystavěl malou zděnou a podsklepenou  chaloupku, u níž vysadil  zmíněný strom – finskou lísku. Ta byla tedy po mnoho let ukryta zrakům v záplavě  okolní zeleně. V sadu rostlo mnoho druhů ovoce a jejich odrůd, jako  např.  jablka  cronselská a panská, řehtáče, soudkové, sudetské renety, James Grive, hrušky hardyovky, Klapovy máslovky, bosenské švestky, třešně a řada dalších ovocných stromů.  Sklep pod chaloupkou sloužil výhradně k úschově ovoce, půda zase k uskladnění sena.     Posledními vlastníky sadu byla rodina Kostřicova, vlastně rodina vnučky Jana Richtera, která pozemek pronajímala.  Prvním nájemcem sadu před rokem 1969 se stala rodina Honlova ze Hřbitovní ulice, postupně vystřídaná pány Langerem z Rudoltiček, Květoslavem Kubištou st. z Bezděkova a posledním nájemcem byl pan Příhoda. V roce 1984, v rámci rozšiřování honů státního statku,  došlo k likvidaci sadu. Současně  s ním zmizelo i několik dalších sadů, nacházejících se v okolí. Jen finská líska jako chráněný strom nemohla být odstraněna a tak zde zůstala zachována. Tehdy se stala zdejší dominantou a odkryla se veřejnosti.

Finskou lísku a vlastní sad připomíná  ve své tvorbě českotřebovská autorka Blanka Kostřicová, pravnučka zakladatele sadu, Jana Richtra. Fotografie stromu se objevila  v její sbírce „Třebovské povídky“ (2007), kde  doplňuje povídku „ Póle“. Tak totiž rodina sadu a pozemku na němž se rozprostíral po léta říkala. Stejný snímek byl o sedm let později  použit na obálce její  další sbírky povídek „Třebovský zápisník“(2014). Ve výše uvedené povídce autorka popisuje vznik sadu  i  rodinné vztahy jeho majitelů.

                                                                                                                                                              Martin Šebela