-
Jako
dítě jste začínal s hrou na housle a poté jste studoval na
konzervatoři, krom jiného i hru na lesní roh. Kdy jste naposledy hrál
na tyto nástroje a jak to dopadlo?
-
L. B. Na housle již
nehraji, ale na hornu – vždy před Vánoci cvičím, abych na
Štědrý den o půlnoci zatroubil u nás na vesnici pastýře.
-
Spolupracujete s významnými instrumentalisty a pěvci. S kým se Vám
zvuk kytary líbí nejvíc?
-
L. B. Já měl vždy štěstí
na skvělé partnery. Ať již to byli instrumentalisté houslisté Pavel
Šporcl, Jaroslav Svěcený a Václav Hudeček, violisté Lubomír Malý a
Jitka Hosprová, harfenistka Kateřina Englichová, hobojista Vilém
Veverka a mnoho dalších. Nebo pěvci: paní Gabriela Beňačková, Alžběta
Poláčková, Štefan Margita, Peter Dvorský, Aleš Briscein, ale také
zpěváci z oblasti populární hudby Lucie Bílá, paní Hana Hegerová,
Daniel Hůlka. A patří k nim i Karolína Žmolíková. Moc jsem se od nich
naučil a kytara s nimi všemi zní krásně!
-
Jako první hudebník jste koncertoval v Antarktidě, je to prostředí
inspirativní a nemrznou tam prsty?
-
L. B. Hrál jsem tam na
stanici, kde je samozřejmě teplo. Kytara snad o tom, že je
v Antarktidě, ani nevěděla. Byl jsem tam však ještě třikrát.
Nejdobrodružnější cesta byla ta poslední, kdy jsme se plavili z
Ameriky patnáctimetrovou plachetnicí. Aby toho dobrodružství nebylo
málo, ještě jsme se tam potápěli. Byli jsme nejjižněji proniknuvší
česká jachtařská výprava a první česká potápěčská expedice. Zatím však
žádná inspirace nepřišla. Nejlepší inspirací je totiž objednávka a
termín.
-
Předpokládám, že máte rád adrenalin – jste jachtař, potápíte se,
lyžujete ve volném terénu atd. Jaký největší jste zažil při hře na
kytaru?
-
L. B. Občas slýchám, že mám nebezpečné
koníčky, ale já si to nemyslím. Nevěřím, že divoká voda, jachting,
potápění, canyoning a jízda na koni, je nebezpečnější než procházka po
Václaváku v jedenáct večer. Takže není to o adrenalinu a ani kytara
není o adrenalinu. Každý koncert je něčím jiný a něčím i napínavý. Na
každý se těším. Mám rád sporty, které jsou
něčím víc než jen sporty. Které neosloví jenom vaši ctižádost, ale
taky váš smysl pro krásu, pro dálku, pro něco, co vás teprve čeká.
-
Váš
zpěv jsem poprvé slyšel při zahajování lázeňské sezóny v Litomyšli.
Zpíváte raději v kostele, nebo v koncertním (popř. jiném) sále?
-
K. Ž. Musím říct, že
zpívám ráda všude. Nemám prostory, které bych vyloženě preferovala.
Samozřejmě, když člověk někam přijede, řeší jaká je v daném místě
akustika, ale když není zrovna přívětivá, musí se s tím díky svému
technickému vybavení zkrátka vypořádat. Každý prostor na mě také jinak
působí. Když zpívám v kostele, je to samozřejmě více spirituální a
člověk tomu přizpůsobí i program; když je to naopak v koncertní síni,
může být člověk více rozšafný a koketní, a to já mám ráda.
-
Jakým způsobem se staráte o svůj hlas a přišla jste o něj už někdy?
-
K. Ž. O svůj hlas jsem
nikdy nepřišla a doufám, že se to ani nikdy nestane. Udržuji ho
pravidelným cvičením, protože hlasivka je sval a stejně jako všechny
ostatní svaly v těle potřebuje pravidelný a správně vedený trénink. A
celkově se snažím svůj hlas moc nerozmazlovat a nebýt příliš citlivá.
Jediné, co tedy dělám, je, že v zimě nosím šály a čepice, abych tím
předešla nastydnutí, ale zmrzlinu nebo studené pivo si dám, když na to
mám zkrátka chuť a to je často.
-
Sportujete?
-
K. Ž. Ano, moc ráda. Už
od malička jsem byla rodiči vedena jak k hudbě, tak také ke sportu.
Jako malá jsem hrála aktivně tenis, a myslím, že mi to docela šlo.
Díky své výšce jsem měla i talent na atletiku, například na skok do
dálky nebo do výšky, ale nakonec zvítězila hudba. Nicméně sportuji
dodnes. Běhám, jezdím na kole, cvičím jógu a hlavně jsem veliký
chodec. Kde můžu, chodím pěšky. To je dědičné, mám to po tátovi.
-
Jak je pro Vás důležitý Facebook a proč?
-
K. Ž. Facebooku jsem se
dlouho snažila vyhýbat, protože sociální sítě příliš nevyhledávám. Asi
před dvěma lety jsem si ale udělala facebookovou stránku a musím říct,
že jsem za to zpětně moc ráda. Beru to jako svou pracovní povinnost a
přináší to své ovoce. Nabírám nové fanoušky, lidé se mohou dozvědět o
mých aktivitách a koncertech, a naopak i já vím, co ostatní dělají; a
často se facebook hodí také na kontaktování jiných osob. Nyní jsem ve
fázi, kdy mi kamarádi a kolegové říkají, že musím mít i Instagram a
další média. Tomu se zatím zdárně bráním, ale uvidíme.
-
Co pro Vás znamená
Salcburk?
-
K. Ž. Salcburk mi
otevřel takové pomyslné dveře do velkého světa opery. Zaprvé jsem tam
našla skvělou profesorku, se kterou jsme stále v kontaktu a čas od
času za ní jezdím na hodiny zpěvu, které vždy proložíme kávou a
zákuskem v hotelu Sacher. Když jsem v Salcburku studovala, tak jsem
tam měla hodně času jen pro sebe, takže jsem navštívila mnoho
představení a koncertů ať už ve Festspiel hausu nebo v Landestheatru
či jinde. Seznámila jsem se s mnoha skvělými zpěváky a hudebníky
z celého světa, protože salcburská škola je hodně kosmopolitní; a měla
jsem tam i možnost podílet se na několika krásných koncertech. Naučila
jsem se také sama cestovat, žít v cizí zemi a spoléhat se sama na
sebe. Vidím v mém pobytu v Rakousku jen samá pozitiva a všem svým
kolegům, kteří ještě studují, studia v zahraničí doporučuji.
-
Na co byste chtěli pozvat českotřebovské publikum?
-
L. B. a K. Ž. Rádi
bychom je pozvali jak na skladby z období baroka, jako je například
známé Lascia ch'io pianga G. F. Händela, tak také na krásnou
brazilskou a španělskou hudbu, která ke kytaře neodmyslitelně patří.
Zazní například známé Bachianas Brasileiras Heitora Villa-Lobose nebo
Andaluza španělského skladatele Enriqua Granadose. Jistou zajímavostí
je, že zazní i známá árie o měsíčku Antonína Dvořaka, kterou Lubomír
upravil pro kytaru a podnět mu k tomu dala sopranistka Gabriela
Beňačková. Myslíme, že program bude velice pestrý a krásný, a že se
posluchači mají na co těšit.
-
Děkuji za rozhovory
Jaroslav Plocek
-
Koncert Lubomíra Brabce a Karolíny Žmolíkové
-
se uskuteční ve středu 7. 11. 2018 od 19,00 hodin
v českotřebovské Malé scéně.
-
Lubomír Brabec
-
Patří
k nejvýznamnějším koncertním kytaristům současnosti a kritika jej řadí
ke špičce českého interpretačního umění. Pochází z Plzně, začínal
jako houslista a ke kytaře se dostal až ve svých třinácti letech.
Jako patnáctiletý vstoupil na plzeňskou konzervatoř a svá studia
dokončil na konzervatoři v Praze. Významným mezníkem v jeho uměleckých
začátcích byl úspěch, kterého dosáhl v roce 1974 na Mezinárodní
kytarové soutěži v Paříži, kde získal titul laureáta. V roce 1980
získal stipendium britské vlády a pokračoval ve studiích na londýnské
Royal Academy of Music, kde se ve světově proslulém Early Music Centre
věnoval interpretaci dobové hudby minulých století se speciálním
zaměřením na loutnovou literaturu.
-
Lubomír Brabec spolupracuje
s nejrenomovanějšími pěvci a sólisty. Neméně atraktivní je jeho
nahrávací činnost. Diskografie Lubomíra Brabce obsahuje více než 30
titulů. Za snímek Rodrigova Concierta de Aranjuez (Panton) byl
roku 1986 oceněn „Zlatým štítem“ za nejlepší nahrávku roku. Brazilská
vláda mu v roce 1989 udělila Medaili Heitora Villa-Lobose. Od firmy
Supraphon Records, obdržel dvě zlaté desky první v roce 1991 za desku
Transformace a druhou v roce 1996 za nahrávku Vivaldiho koncertů. Za
nahrávku „Suburban Path“
získal v Číně v roce
1995 Golden Song Prize.
V roce 2003 byl oceněn
vydavatelstvím Multisonic Zlatou a Platinovou deskou za CD Vánoční
Transformace. V roce 2013 obdržel od firmy Supraphon Diamantovou desku
za půl milionu prodaných desek. V témže roce při příležitosti státního
svátku obdržel na Pražském hradě od prezidenta republiky Medaili I.
stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.
-
Jako první hudebník na světě
uskutečnil v roce 1997 koncert v šestém světadílu, v Antarktidě.
Lubomír Brabec je aktivní jachtař. Zabývá se také sjezdy na divoké
vodě, lyžováním ve volném terénu, canyonigem a potápěním. Třikrát
navštívil Antarktidu. V roce 2004 se zúčastnil jachtařské expedice
přeplutí Drakeova průlivu do Antarktidy. V letošním roce oslavil své
65 narozeniny!
-
Karolína
Žmolíková
-
-
Narodila roku 1990 v
Praze. Začínala v Dětské opeře Praha, se kterou pravidelně vystupovala
na různých pražských scénách a účinkovala také na EXPO v Aiči (2005),
ve Vídni, v Drážďanech i v Opera Bastille v Paříži. Ztvárnila hlavní
role v představeních Malý Mozart, Kominíček B. Brittena, Brundibár H.
Krásy a v dalších.
-
V roce 2005 byla
přijata ke studiu na Pražské konzervatoři, kde absolvovala v roce
2011. Nyní studuje ve 2. ročníku navazujícího magisterského studia
hudební fakulty JAMU, kde je vedena doc. Zdeňkem Šmukařem. V Brně se
už představila například v titulní roli Mozartovy první opery Bastien
a Bastienka, jako Ludmila v inscenaci Prodané nevěsty od B. Smetany,
Dona Anna v Mozartově Donu Giovannim nebo v opeře Mirandolina B.
Martinů, kde si zazpívala hlavní roli Mirandoliny.
-
Karolína Žmolíková je
vítězkou písňové soutěže Bohuslava Martinů a v roce 2013 získala třetí
cenu v Duškově pěvecké soutěži. Vloni v srpnu se aktivně zúčastnila
pěveckých kurzů operní pěvkyně Dagmar Peckové a byla vybrána, aby
zpívala na koncertě v kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Praze. V
loňském roce strávila rok na stáži v Salzburgu, kde studovala na
známém Mozarteu ve třídě profesorky Aud Kjellaug Tesaker.