Vydá to na celý seriál - jde o mnoho informací, čísel, faktů a srovnání
Dostal jsem
více ohlasů na některé zprávy v médiích, ze kterých jako by vyplývalo,
že především v posledních letech všechno v České Třebové rozvíjí a vzkvétá,
píše se, v jak dobré kondici se město nachází.
Nakonec takové hodnocení předcházelo každé komunální volby. "Vypadá to, jako by se v našem městě např. devadesátých letech nic nedělalo, přitom se zde dávaly základy pro další rozvoj města a to vůbec ne za jednoduchých podmínek," říká Ing. Miroslav Dostálek, který z pozice tehdejší funkce "městského stavitele" zajišťoval investice, ale i opravy. Tehdejší ekonomickou situaci města, ale i ne tak pružnou organizační strukturu lze se současností těžko srovnávat. Městské společnosti Eko Bi, Teza vznikly až v roce 1998, do té doby se jednalo o příspěvkové organizace města - Technické služby a Městský bytový podnik. Způsob řízení byl proto zcela jiný, především méně operativní, všechny změny a investice bylo třeba schválit v městském zastupitelstvu. V některých oblastech ještě přetrvávaly okresní direktivy. Také daňová výtěžnost města byla s dneškem jen obtížně srovnatelná, podmínky vyžadovaly velkou skromnost. Abychom osvětlili, jaké problémy řešilo město Česká Třebová v devadesátých letech (a které později), věnujeme tomuto období postupně v seriál článků.
Foto: počátek všeho byl u Mariánského sloupu na náměstí....
- I. díl: Devadesátá léta, město získalo zpět majetek, včetně sovětských kasáren a bytů
- Revitalizace kasáren
- Unikátní snímky z generální stávky 27. listopadu 1989 (foto Karel Šiler).
-
- Únor 1990 - kooptování nových poslanců MěstNV za Občanské fórum, odstupuje předseda MěstNV Otakar Heger, nahradil jej Ing. Slavomír Gabrhel, který ve funkci vydržel do prvních svobodných voleb s podporou místního Občanského fóra. 1. místopředsedou MěNV zvolen Jiří Pištora, 2. místopředsedou pak 21.3. Ladislav Fryauf.
- Dochází k přejmenování ulic, odsunu sovětské posádky (duben), od května se začínají přebírat budovy v sovětských kasárnách a přilehlé byty. Rozpadají se společenské organizace bývalé Národní fronty, Občanské fórum organizuje sbírku "KONTO SANITA", za vybrané peníze kupuje ještě OÚNZ pro Českou Třebovou žlutou sanitku zn. Forman. Začíná privatizace. Také divoká privatizace. Týkala se budovy Dělnického domu v Nádražní ulici (kino + prostory ZUŠ), který byl ještě v roce 1990 zbytečně zbrkle převeden na Českou stranu sociálně demokratickou. Ta zde zřídila sekretariát, začala pořádat trhy, politika, propaganda a výuka na ZUŠ se prolínala a pod., hrozilo uzavření kina. Naštěstí se další rok podařilo tento majetkový převod zvrátit, nedostal schvalovací doložku, strana získala majetek neoprávněně. Dělnický dům jako základ dnešního Kulturního centra zůstal městu.
- Prosinec 1990: I. svobodné volby za velké účasti voličů vyhrálo na celé čáře Občanské fórum. Bylo zvoleno 29 zastupitelů města, I. starosta města Ing. Zdeněk Lang, místostarostové Luboš Hýbl a Jiří Pásek.
- Město získalo vlastní majetek. Jde o to jaký. Česká Třebová byla ve statistikách roku 1990 uváděna jako město s nejvíce zaostalým a zdevastovaným bytovým fondem v celé republice spolu s městem Úštěk na Litoměřicku. Nemělo dostatek veřejných budov, ve kterých by bylo možné zřizovat nové úřady, žádnou banku (mimo pobočku Státní spořitelny), bylo vedeno jako "středisko místního významu", tedy něco jako "středisková obec". To byl důsledek řízení z úrovně okresu v Ústí nad Orlicí. (Zato zde byl dostatek protiatomových krytů). Městskou budovu čp. 33 na Starém náměstí (tehdejší městskou knihovnu) město prodalo Komerční bance za 3 mil. Kč, banka budou přestavěla pro své potřeby. A knihovna od této doby dodnes (27 let) sídlí v náhradních narychlo sehnaných prostorách, dříve vybudovaných pro středisko OPMP Koventa ve Smetanově ulici. Ovšem jen v části, do které se přichází zadním vchodem a úzkým nouzovým schodištěm. Nemá bezbariérový přístup, současný stav naléhavě volá po změně. Zatím marně. Ty lepší prostory v příchodem přímo z ulice získala tehdy pobočka Agrobanky a banka je zde dodnes. Další banka - ČSOB vznikla v Nádražní ulici v budově bývalé občanské záložny, kde do roku 1989 sídlilo ředitelství okresního podniku POTRAVINY. Banky měly prostě přednost. Dnes mají přednost zase sportoviště všeho druhu a tak městská knihovna je stále v provizóriu.
- Hlavní řešenou otázkou bylo využití a revitalizace bývalých kasáren
-
- Sovětská vojska odsunuta - Den otevřených dveří v kasárnách 9.5.1990 - foto Mgr. Jan Šebela
- Kasárna tehdejší "starosta" Ing. Slavomír Gabrhel získal za symbolickou 1 korunu. Zde byla snaha vytvořit smíšenou obytnou a podnikatelskou zónu. To se v podstatě podařilo. Kasárna a získané byty představovaly pro město šanci, předpoklad dalšího rozvoje. Bez této oblasti by Česká Třebová pro rozvoj průmyslu mnoho prostoru nemohla nabídnout. Nyní po mnoha letech to teprve můžeme docenit. Pro město s mnoha dalšími starostmi, jejichž hloubku si dnes stěží umíme představit, to byla ale obrovská zátěž.
- "Vznikla také povinnost revitalizovat bývalou skládku v Borku, plnou šrapnelů a granátů. Podařilo se to ve spolupráci s MO rybářů (vlastně zadarmo) t.j. s velkou úsporou 10 - 12 mil. Kčs díky odbahnění rybníčků. Muselo se šetřit kde se dalo. Bylo bylo třeba provést dekontaminaci a asanaci prostoru (cca 5 mil. Kč platil stát), zřídit tři trafostanice, zajistit plynofikaci, rekonstruovat sítě a komunikace," říká Ing. Miroslav Dostálek, který tyto práce ze své funkce zajišťoval.
- Uvolněné objekty se nabízely podnikatelům. Ne všichni se bohužel chovali k městu solidně a pro rozvoj neměly nově se tvořící firmy dostatek kapitálu. A tak bohužel vznikla řada škod, kterým bylo těžké předejít. Nejvíce byla na očích bývalá "důstojnická jídelna" v čele dnešního Náměstí 17. listopadu, jejíž pronájem se nepovedl a kterou pak sběrači kovů doslova rozebrali, aby musela být zbourána.
- Město zřídilo v Borku depozitář muzea, pro který byla postupně nakonec využita celá budova bývalého "štábu", s pomocí ČD byla do Borku přestěhována Svářečská škola, aby ve městě vznikl vhodný prostor pro zřízení a provoz Dislokovaného pracoviště Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice, která působila v České Třebové od roku 1993 (do roku 2014). V další budově v Borku byla vybudována Zvláštní škola (od r. 2006 ZŠ praktická), internát pro českotřebovskou průmyslovku (nyní Celní úřad). Dále potravinářský provoz, čokoládovna, sklad stavebnin, prádelna, jatka, z nevyužitého kina, ve kterém se promítalo pro civilní sektor jen jednou (9. května 1990) vznikl průmyslový provoz zaměřený na syntetická vlákna. Své zázemí v areálu našla společnost RYDO - Novák, firma RAZPO, zázemí pro poštovní provozy, galvanovna, provoz společnosti KLAHOS, společnost Intes Invest (se kterou byla ovšem řada potíží) a především zde bylo vybudováno definitivní sídlo Technických služeb města, nynější Eko Bi. Do dlouho nabízené bývalé udelné kotelny pro vojenský areál později s pomocí společnosti TEZA podařilo získat společnost JAFHOLZ. P
- Možná jsme si představovali, že proces využití Borku bude rychlejší, ale byly prostě jiné podmínky a jiné menší možnosti. Už tenkrát v letech 1991 - 94 zde však byl dán základ pro budoucí prosperující oblast města. Pronájmy nemovitostí se postupně přeměnily na prodeje objektů, firmy potom měly daleko větší zájem na jejich rekonstrukcích. Těžko si dnes představit, kam jinam bychom zmíněné firmy dnes ve městě umístili. Dnes zde vyniká velká investice společnosti Böhmplast, která bude ještě pokračovat. Díky popsanému procesu je dnes v Borku celkem několik stovek pracovních příležitostí.
- Ještě dnes je zde ovšem třeba investovat mnoho milionů korun, např. do těžkým provozem zničených komunikací a infrastruktury. Město stojí před problémem zřízení plnohodnotné základní a mateřské školy, aby zdejší stovka dětí nemusela dojíždět daleko do města, když má "za rohem" moderně vybavenou školní budovu.
-
- Letecký pohled na Borek v srpnu 2009, kdy již byly vlastně všechny hlavní problémy vyřešeny
- Samostatnou kapitolou je převzetí zdejších původně vojenských bytů. Dnes zde bydlí celkem cca 900 obyvatel a tvoří jeden ze 17 volebních obvodů města. Byty byly často ve velmi špatném stavu, Vojáci a jejich rodiny neměli k bytům, ani k městu a okolí žádný vztah. Již jejich přebírání bylo velkým oříškem a podílelo se proto na něm i samotné vedení města, na radnici tehdy pracovalo minimum lidí. V devadesátém roce navíc ještě existoval starý "Okresní podnik bytového hospodářství" zřizovaný Městským úřadem v Ústí nad Orlicí (!), v České Třebové měl jen "Domovní správu" v čp. 7 v Klácelově ulici. OPBH byty účetně převzal do stavu a dva z převzatých domů dokonce ještě v roce 1990 obratem prodal pro Primonu a třebovské Lokomotivní depo ČSD. Stržené peníze (více než dva miliony) šly tehdy ještě do pokladny orlickoústecké radnice (!). Dodnes nám je nevrátili.
- Převzaté byty však přece jen celkově byly pro město přínosem, podobně jako u všech dalších sídel, které opustila sovětská posádka (Vysoké Mýto, Červená Voda, Klášterec nad Orlicí - Zbudov. Vznikla vlastně nová čtvrť města. Díky komunikačnímu spojení je od města více oddělena a je zde také více problémů než v jiných lokalitách, také díky spolužití průmyslu, služeb a oblasti pro bydlení. Je více zanedbána než jiné části města vyžaduje další investice, po popisovaných devadesátých letech se do Borku již z městského rozpočtu tolik neinvestovalo, naopak z této oblasti město prodejem dříve pronajatých objektů i bytů získávalo prostředky. I zde na Semanínské ulici prošly byty privatizací, prodávaly se ovšem za daleko nižší ceny než jinde ve městě a obecně je stále pravidlem, že když někdo chce koupit byt tak o tuto oblast zpravidla nemá zájem.
-
Po převzetí majetku byl
největší problém byl s tzv. "Kachličákem", domem postaveným sovětskou
posádkou ze sovětských panelů podle sovětských norem, který bylo třeba pro
nové obydlení zcela zrekonstruovat (cca z 20 mil. Kč.). To se podařilo,
dokonce se 100% dotací ze státního rozpočtu. Vzniklo zde 51 malometrážních
sociálních bytů, které město potřebovalo. Rekonstrukci prováděla firma H -
Stavex p. Mrkvička, lacino a ve velmi dobré kvalitě. Aby nebyly domy svými
nájemníky, mezi kterými byla i řada nezaměstnaných nebo těžko
zaměstnatelných obyvatel, byla po kolaudaci v objektu zřízena služba
Naděje, která zde působí dodnes a dělá zde opravdu dobrou službu. Díky ní
se daří udržet vztahy k majetku (ale i mezi nájemníky navzájem) na rozumné
úrovni, navíc se služby podařilo do současnosti ještě rozšířit
zřízením tzv. "nizkoprahového zařízení", kde může mládež pod dozorem
smysluplně trávit volný čas. Navíc po povodni v r. 1997, která smetla tzv.
Choceňské baráky v Benátkách, byl v Borku (opět s pomocí dotace) vybudován
další objekt s dalšími 14 byty zařízenými tak trochu i "povenkovsku",
protože obyvatelé domků z Benátek se do paneláků nechtěli stěhovat. - Pokračování. (Milan Mikolecký)
