Zemřel Jaroslav Koníček,

hudebník, výtvarník, vzácný člověk

Jaroslav Koníček se narodil 18.8.1934 a celý život žil v domě svých rodičů na Skalce. Otec byl truhlář Jaroslav a maminka Marie prodavačkou v mlékárně „Na Skalce“. Vyučil se v parnické textilce Perla, potom pokračoval na náchodské textilní průmyslovce, maturoval v roce 1954. Do prvního zaměstnání nastoupil do lokomotivního depa, kde chtěl pracovat jako strojvedoucí. Vrozená oční vada, o které se do té doby nevědělo, mu toto neumožnila a tak po čase odešel do tehdy vznikajícího podniku místního průmyslu "Kovovýroba". Zde pracoval od jeho vzniku v roce 1960. Kovovýroba se změnila na Koventu, zde pak Jaroslav Koníček zastával funkci vedoucího oddělení strojů a zařízení. Pracoval zde i po privatizaci a přeměně na akciovou společnost Korado. Odtud odešel do důchodu, když ještě před ukončením svého aktivního pracovního života začal připravovat výstavbu nového závodu.

V roce 1955 se oženil s Jarmilou roz. Páclovou, měli dvě děti. V 54 letech (v roce 1988) bohužel ovdověl. Oženil se potom ještě po druhé, jeho druhou manželkou se stala Věra Basgerová.

Celý život byl aktivní sportovec. Je třeba zmínit především jeho velikou lásku k lyžování, která jej provázela až do pokročilého věku. Za mlada skákal na lyžích a věnoval se závodně i sjezdovému lyžování. Po ukončení aktivní závodní činnosti trávil hodně volných chvil rekreačně na Pekláku, hodně kilometrů naběhal také na běžkách v areálu na Horách. I když měl již hodně přes sedmdesát, vyšlapal si „kolečko“ na fotbalovém stadionu Na Skalce, a když podmínky dovolily, „odklouzal“ si každý den pár kilometrů. V mládí byl také brankářem fotbalového oddílu a nedělní "volejbalová dopoledne" často trávil na parnickém „Máchadle“. I to bylo po mnoho roků součástí jeho života.

Na vojně se začal sám učit na bicí nástroje. Nejdříve byl „rozkazem“ určen do vojenské kapely smíchovské posádky jako hráč na malý buben. Na velikou soupravu, kterou měl v kasárnách k dispozici, začal „doprovázet“ taneční kapely z gramofonových desek. Naučil se hrát z not a když začátkem šedesátých let v orchestru Collegial hledali bubeníka, byla volba jasná. Veliké orchestry byla jeho veliká láska. V roce 1980 vznikal Velký swingový orchestr. Prvním bubeníkem tohoto orchestru byl Jaroslav Koníček. Hrál v tomto bandu po mnoho sezón - do roku 1991. Na dobrého muzikanta, kamaráda a dobrého člověka vzpomínají nejstarší členové "swingu" dodneška.

Zajímavou zkušenost získal Jaroslav Koníček i na divadelních prknech. Bylo to v pohádce „Jak se stal Rumcajs loupežníkem“, kterou hrál českotřebovský divadelní soubor v režii Saši Gregara v letech 1970 - 71 snad pětatřicetkrát. Také na zájezdech a to nejen po okolí, ale i např. na celostátní divadelní přehlídce v Kralupech nad Vltavou. Hrál samozřejmě bubeníka v pohádkové vesnické kapele. Nebyla to velká role, spíše "epizodka", ale dosti dlouhá a úspěšná, rád na tuto dobu vzpomínal. I z této role se podařilo zachovat fotograii.

Za zmínku určitě stojí i tento příběh: Když když už byl Jaroslav Koníček v penzi, naučil se dobře hrát i na kytaru. Snad aby ke stejné činnosti přiměl i svého syna, aby si "rozpomenul na školní léta v LŠU". Díky tomu pak na chatě v zahrádkářské osadě Na Pokloně, pak mnohokrát muzicírovali do noci nejen s celou rodinou, ale i s kamarády z osady. Kdo přišel dostal zpěvník, hrálo se a zpívalo....

Jaroslav Koníček byl také velmi zdatný výtvarník. Jeho talent se nejvíce projevil při práci se dřevem. Bylo to částečně soustružení ale hlavně vykládání intarzií. Vystavoval při přehlídkách amatérských výtvarníků v České Třebové a Ústí nad Orlicí. Mnoho jeho děl je doposud k vidění na různých místech, např. na ředitelství firmy Korado, v mnoha domácnostech členů jeho rodiny a jeho známých, v restauraci Na Horách, na kolébce sloužící při vítání občánku na radnici, a v neposlední řadě v Kulturním centru kde je ve foyeru vystavena pocta swingu s velmi věrným portrétem jeho přítele Slávka Vosyky – zakladatele Velkého swingového orchestru.

Jaroslav Koníček zůstal po celý život skromným člověkem, jeho hudební a výtvarný talent oslovil velkou část veřejnosti. Zdraví bohužel v poslední době podstatně změnilo jeho život, který byl ukončen na 27. února 2018. Přínos Jaroslava Koníčka pro sportovní a zejména kulturní dění v našem městě je velký a nesporný, ještě dlouho na něho bude mnoho lidí vzpomínat.

Čest jeho památce ! Milan Mikolecký