-
Na Bleším trhu, konaném nedávno v našem městě, se objevil zajímavý,
avšak anonymní obraz České Třebové. Jelikož však obraz není signován,
zůstává nám tak autorovo jméno utajeno. Pokud by někdo z našich
spoluobčanů obraz poznal a mohl k jeho autorovi nebo původu něco říci,
budu velice rád.
-
 Obraz
představuje skupinu čtyř chalup, z nichž prostřední, s lepenkovou
střešní krytinou, má ve středu dřevěného štítu, bedněnou krytou a
vyhlídkovou pavlač. Na levé straně obrazu je patrna střecha a věž chrámu
sv. Jakuba, avšak se starou bání, která byla za tu dnešní vyměněna
v roce 1913. Po bližší prohlídce obrazu lze zjistit, že se jedná o
skupinu čtyř stavení, která v minulosti stávala na dolním konci levé
strany Lidické, dříve Skuhrovské ulice. Při prohlídce tohoto místa
v současnosti bylo zjištěno, že obraz byl zhotoven při pohledu z okna
podkroví protější chalupy čp. 250. Podle staré střešní báně musí tedy
obraz pocházet z roku 1913 nebo z let předešlých.
-
Povězme si nyní v krátkosti něco o chalupách, které obraz zachycuje.
Zcela vlevo vidíme ozdobný štít zděné chalupy čp. 402, dosud stojící,
avšak zcela přestavěné. Tato chalupa tvořila a dosud tvoří roh ulice
Lidické a úzké uličky, vedoucí nahoru k Hamplovu domku pod rotundou.
V roce 1908 byla majitelkou tohoto stavení Josefa Pirklová, která si
tehdy nechala místním stavitelem, Františkem Brázdou, vybudovat v zadní
části svého domku, na místě starého, dřevěného, nový a zděný chlév.
Majitelka stavení nebyla znalá písma. Na dochovaném stavebním protokolu
je totiž uvedeno místo jejího podpisu známé ruční znamení tří křížků.
Její totožnost na
listině svým podpisem dosvědčil městský tajemník, Dominik Trávníček st.,
otec místního knihkupce a papírníka. V roce 1926 stavení čp. 402
náleželo Josefu Herníkovi a roku 1931 byl jeho majitelem krejčí Josef
Fiala, jehož manželka byla rozená Herníková. Před domkem čp. 402 se
minulosti nalézal litinový vodovodní stojánek, obdobný jako je dodnes
k vidění u Hamplova domku čp. 356 pod rotundou. Sloužil k zásobování
okolních domků vodou. Vedle domku čp. 402 stávala chalupa čp. 260,
náležející slečně Marii Šánové,
 později
Amálii Šánové. Vedle ní bývala již vzpomenutá roubená chalupa čp. 279,
s dřevěnou pavlačí ve štítě a malou předzahrádkou s dřevěným klozetem.
Majitelem chalupy byl Stanislav Vorel. Obdobnou dřevěnou pavlač měly ve
Třebové také další chalupy, kterými bylo stavení Kleinpetrovo čp. 99 a
Klácelovo, dříve Černohousovo čp. 98, obě se nacházející v dolní části
Hýblovy ulice. Čtvrtým stavením v řadě je chalupa čp. 387, která se
v roce 1898 nacházela v majetku pekaře Františka Duspivy. Stejné jméno
majitele měl i nedaleký rohový domek čp . 819, pozdější Skálovo
řeznictví a také dnešní spolková chalupa u kostelíčka, sloužící dnes
k pečení jabkanců. V roce 1898 zdejší zednický mistr František Císař,
který byl otcem hudebního skladatele, Josefa Císaře, vypracoval pro
chalupu čp. 387 pro Františka Duspivu „Nástin ku postavení pekárny
v domě čp. 387“. Zda však ve stavení byla skutečně pekařská pec
vystavěna, nebo zda se pouze jednalo o úmysl majitele, který však
později realizoval v čp. 819, kde měl krám i dílnu, se dnes již
nedozvíme. V letech první světové války stavení čp. 387 obýval lesní
Václav Limberský, žijící později se svojí rodinou v Doubravově
hospodářském stavení čp. 657 v horní části Lidické ulice. Roku 1925
byl vlastníkem domku čp. 387 Jindřich Bešorna, výhybkář státní dráhy,
který spolu s manželkou Josefou nechal provést rekonstrukci komory a
staré spadlé zdi s klenutím, jenž se zřítilo. V dalším období žila ve
stavení ovdovělá Rozálie Tomášová, dříve Paseková, rozená Drápalová
spolu se svým rozvedeným synem Františkem Pasekou, který se živil jako
trhovec. Bývalou Františkovou manželkou byla Anežka, rozená Plocková, z
Chelčického ulice na Křibě. František Paseka spolu s matkou byli ve
Třebové známými výrobci marcipánu. Oba opuštění lidé, žijící jen ve své
samotě, dne 18. května 1956 v podkroví domku dobrovolně odešli ze
života. O jejich činu se sousedé dozvěděli o několik dní později, kdy si
všimli, že je již delší čas neviděli. Dalším vlastníkem čp. 837 se stal
známý vedoucí bývalého Skálova řeznictví, Josef Bárta, který zde žil
spolu s manželkou Anežkou a syny Josefem ml. a Zdeňkem.
-
 Dne
15. července 1931 o půl dvanácté dopoledne postihlo popsané domky velké
neštěstí, kterým byl ničivý požár. Ten vznikl v dřevěné Vorlově chalupě
čp. 279 a záhy s rozšířil i na okolní zástavbu. Vorlova chalupa byla
zcela zničena, stejně tak i chalupa Šánova. Stavení krejčího Fialy mělo
ohněm poškozenou střechu a postižena byla i chalupa čp. 387. Spáleniště
bylo v následujícím období nově zastavěno. Chalupy Fialova a Bešornova
byly opraveny. Na místě vyhořelých chalup čp. 260 a 279 vystavěl zdejší
stavitel František Plašil novostavby dvou domků, stejného čp., dnes
náležejících Šánovým a Chudým. Zajímavostí je, že již dříve, v roce
1921, v proluce mezi Vorlovou chalupou a stavením Bešornovým, vystavěl
zednický mistr František Císař nový, přízemní domek čp. 246, jehož
majitelem byl tehdy Emanuel Fiala. Později domek náležel Silbrníkovým,
žil zde místní cukrář Oldřich Silbrník a nyní je jeho majitelkou
Silbrníkova vnučka, paní Alena Marvanová. Dle vzpomínek pamětníků
požáru, došlo i k poškození Duspivova stavení čp. 837. Silbrníkův domek
stál tehdy mezi požářištěm, tzn. chalupou Vorlovou a chalupou Duspivovou.
Měl by být tedy také ohněm zasažen. Zda se tak skutečně stalo, to
svědectví pamětníků nedokládá a písemní prameny o této skutečnosti mlčí.
-
Martin Šebela
|