Eduard Haken, čestný občan města Česká Třebová,

by se v neděli 22. 3. 2020 dožil 110 let 

Eduard Haken (*22.3.1910 Šklín - Halič, Ukrajina, + 12.1.1996 Praha) V roce 1928 maturoval na gymnáziu v Lucku, v letech 1929-1932 studoval medicínu na Univerzitě Karlově. Už na střední škole zpíval na školních večírcích, v Praze účinkoval ve sborech a vydělával si jako zpěvák hudebních složek při filmových představeních. V Národním divadle  se stal Haken jednou z nejvýraznějších a nejvýznamnějších uměleckých osobností své doby. Jeho bas se vyznačoval krásnou barvou, objemným tónem, velkým rozsahem od sytě znějících profundních hloubek až po barytonové výšky a jedinečnou pěveckou  technikou. K jeho milovaným postavám patřil Kecal v Prodané nevěstě, jedna z prvních velkých operních rolí, a Vodník v Rusalce. Ale jeho cesta ke zpěvu nebyla vůbec snadná - nebýt náhody, vystudoval by medicínu a nejen Národní divadlo by přišlo o jedinečný hlas Eduarda Hakena. Ale zasáhla náhoda. Hakenův profesor zpěvu Levytský ho bez jeho vědomí přihlásil na konkurz do sboru Národního divadla. 
Žádné štěstí tam ale nezažil - za celé dva roky zpíval jen dvě malé role. A tak Hakenovi jeho hlasový pedagog navrhl, aby odešel zpívat jinam. Poprvé vystoupil na jevišti olomouckého divadla v roce 1938.  Od olomouckého angažmá byl nerozlučnou uměleckou dvojící s tenoristou Benem Blachutem. Právě v jeho společnosti poznal i svou budoucí manželku. Společně s přítelem se jednou vypravil do zlaté kapličky na představení Zuzana Vojířová, kde hlavní roli hrála krásná Marie Glázrová... A zrodila se velká láska. Vzali se v roce 1947 a prožili nádherné manželství, z něhož se narodila dcera Marie. Oba umělce spojovala láska k divadlu, ač se k nim to jejich mateřské Národní často chovalo víc než macešsky. Marii Glázrové rolí stále ubývalo (poslední byla v Kočičí hře s Danou Medřickou) a ani Eduard Haken, který se nikdy netajil svými politickými názory, to neměl snadné. Ale lepší Kecal a Vodník prostě nebyl... Vedle opery miloval koncerty a recitály v kostelech, jezdil po celé republice, aby potěšil milovníky opery... 
Eduard Haken koncertoval v České Třebové poprvé v roce 1943 a od té doby mnohokrát. Jeho vystoupení dokázala vždy naplnit sál Národního domu nebo kina Svět. Někdy přijel i se svou manželkou Marií Glázrovou. Tradicí se staly především koncerty, které uspořádal zdejší Kruh přátel hudby k Mistrovým kulatým narozeninám. Koncert k pětasedmdesátinám v březnu 1985 musel být narychlo přesunut z Malé scény do Národního domu, ale ani ten zájmu veřejnosti nestačil, podobně o pět let později v roce 1990. Nezapomenutelný byl i jeho koncert k neuvěřitelným pětaosmdesátinám 12. května1995. Pak přijel do České Třebové ještě jednou, společně s dcerou Marií, aby v obřadní síni staré radnice převzal čestné občanství města.  Eduard Haken zemřel náhle 12. ledna 1996. Jeho manželka ho přežila o pouhé čtyři roky. Oba leží na vyšehradském Slavíně hned vedle přítele největšího Bena Blachuta.   (mm)
Fotografie z přijetí Mistra Eduarda Hakena a sopranistky N. Šormové na českotřebovské radnici starostou města Lubomírem Hýblem při příležitosti koncertu E. Hakena k jeho 85. narozeninám. Zde vznikla myšlenka na udělení čestného občanství města, které pak bylo uděleno o dva měsíce později  v květnu 1995. Foto z archivu Martina Šebely.
Před 10 lety bylo možné rok 2010 zapsat jako Rok Mistra Eduarda Hakena.
V Praze i v České Třebové
Jeho nedožité sté narozeniny připomněli i v Národním divadle v Praze. Vzhledem k tomu, že od roku 1995 byl Eduard Haken oceněn jako čestný občan města České Třebové, nechyběla na slavnostním matiné v Národním divadle ani českotřebovská delegace. Oba její členové, místostarostka Ing. Jaromíra Žáčková a ředitel Kulturního centra doc. Mgr. František Preisler  se setkali i s dcerou mistra Hakena, PhDr. Marií Hakenovou, která byla tehdy významnou osobností české kulturní i politické scény. Zde vznikla i myšlenka uspořádat v podzimním období besedu  v České Třebové, jako jeden z pořadů cyklu Kruhu přátel hudby.  Beseda, původně plánovaná na září, se nakonec uskutečnila s určitým zpožděním 2. prosince 2010. Bylo to velmi povedené vyprávění, ve kterém se ve vzpomínkách na Mistra Hakena střídali jak doc. Preisler, tak Mistrova dcera Marie, která měla možnost interpretovat svůj vztah k oběma rodičům  i k jejich práci  zase z jiné stránky.  Na besedě však byl přítomen vlastně také Eduard Haken. Promlouval k nám svým typickým hlasem a když jsme zavřeli oči, tak to bylo, jako by byl přímo na jevišti "naživo" a nejen na zdařilých prezentacích. Nechyběly ani zvukové  nahrávky a videonahrávky.   Marie Hakenová nebyla v České Třebové poprvé. Již v květnu 1995 doprovázela svého otce při slavnostním předání čestného občanství v obřadní síni staré českotřebovské radnice a také pak znovu  v rámci předvolební kampaně "Věcí veřejných", na jejichž kandidátce kandidovala ve volbách do Parlamentu. na jaře 2015.  Určitě všechny potěšilo, když říkala, že si Eduard Haken uděleného čestného občanství našeho města velmi vážil a že měl  udělenou plaketu stále doma vystavenou. Po udělení čestného občanství se však již dlouho zdraví netěšil a v lednu následujícího roku  zemřel. Bude to již 25 let...  (mm)

  • Eduard Haken

    (22. března 1910, Šklín, Volyň – 12. ledna 1996, Praha) byl významný český operní pěvec – basista, od srpna roku 1941 dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky ND Marie Glázrové (Wikipedie)  Ocenění:
     
    PhDr. Marie Hakenová – Ulrichová * 20.9.1948, Praha 
    Marie Hakenová, významná osobnost české kulturní i politické scény, se narodila 20. září roku 1948 v Praze jako dcera velmi slavných rodičů – herečky Marie Glázrové a operního pěvce Eduarda Hakena. V době narození malé Marušky žila rodina Hakenových v Sovových mlýnech u Vltavy, kde se dnes nachází Muzeum Kampa. V bytě v prvním patře vlastnila byt Marie Glázrová, která jej získala po Rudolfu Firkušném, světoznámém klavírním virtuózovi (odešel do zahraničí), a to dokonce i s jeho klavírem. Rodina však v Sovových mlýnech nežila dlouho, brzy po narození Marušky se Hakenovi odstěhovali na Smíchov.
    Nelehký život umělců zapříčinil, že Marie Glázrová a Eduard Haken se snažili svou dceru před divadlem chránit a nepřáli si, aby se vydala v jejich stopách. Dívka toužila studovat taneční konzervatoř, avšak to si tatínek Haken nepřál. Nakonec nastoupila na již zmíněné Nerudovo gymnázium a vystudovala filmovou a televizní dramaturgii. Mezi pedagogy se na FAMU setkala např. s Myrtilem Frídou, Milanem Kunderou či Jánem Šmokem.  Po ukončení studií nastoupila do televize. Nejprve působila jako dramaturgyně dabingu, později přešla do hudební redakce. Podílela se na přípravách baletů, oper či hudebních cyklů pro děti, připravovala hudebně publicistické magazíny, přenosy vážné hudby apod. Tatínek Haken byl na svou dceru právem pyšný a nenechal si ujít žádný pořad, na kterém se Marie podílela.  V televizi působila Marie Hakenová do roku 1991. Tehdy přešla do Akademie věd. Čtyři a půl roku zde vedla tiskový odbor a zároveň se stala členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
    Eduard Haken zemřel začátkem roku 1996. Jeho odchod i přes vysoký věk byl velmi nečekaný. Do poslední chvíle žil velmi aktivním životem, koncertoval po celé Evropě, by ve svých 82 letech prodělal operaci kyčelního kloubu. Maminka Marie Glázrová následovala svého muže o čtyři roky později, roku 2000. Dlouhá léta byl partnerem Marie Hakenové chorvatský režisér Lordan Zafranovič. V roce 2001 na křtu kalendáře Žofie Kanyzové potkala malíře Jindřicha Ulricha, za něhož se provdala 22. února roku 2002. Paní Marie se  pak krátce stala i osobností i našeho politického života. V roce 2008 kandidovala do Senátu za stranu Věci veřejné ve volebním obvodu pro Prahu 5. v roce 2010 do parlamentu za stranu VV a úspěšná byla až v podzimních komunálních volbách  do zastupitelstva Praha 5.