Dnešní vzpomínka bude věnovaná českotřebovskému námořníkovi z první světové války Františku Beranovi, který zemřel 29. prosince 1915 během námořní bitvy torpédoborců u albánského přístavu Drač.

Příliv českých branců na Jadran začínal kolem roku 1905, kdy se rakousko-uherské námořnictvo, které mělo hlavní základnu na Istrii v Pule, začalo modernizovat. Proto také potřebovalo velké množství kvalifikovaných sil. Český národ, spolu s Němci, tehdy v rakousko-uherské monarchii patřil mezi nejvyspělejší země světa. Češi před vypuknutím první světové války dosáhli poměrně vysokého početního zastoupení, kdy v rakousko-uherském námořnictvu sloužilo asi 6 000 Čechů, což bylo asi 10 % z celkového počtu. Někomu se to může zdát málo, ale musíme si uvědomit, že například Chorvati, kteří byli na Jadranu doma, tvořili asi 34 % námořnictva. Chorvaté představovali spíše nekvalifikovanou sílu – topiče, palubní službu apod. Češi sloužili jako dělostřelci, strojníci, radiotelegrafisté, sloužili v projekčních kancelářích jako inženýři, kresliči, byli mezi potápěči a dalšími profesemi, které vyžadovaly určitou kvalifikaci a vzdělání už z civilu. Problémy neměli ani s němčinou, která byla úředním a velícím jazykem.

Rakousko-uherské křižníky strávily většinu času během Velké války zakotvené v přístavu. V průběhu celé války došlo pouze ke čtyřem větším bojovým operacím, kterých se účastnily pouze některé křižníky. První takovou operací bylo po vstupu Itálie do války ostřelování pobřeží a přístavu Ancona. Dále to byla bitva torpédoborců u albánského přístavu Drač v souvislosti s evakuací srbské armády po vstupu Bulharska do války. Následovala bitva v Otrantské úžině (průliv mezi Itálii a Albánii), kde země Dohody zablokovaly průliv mezi italským přístavem Brindisi a ostrovem Korfu. Blokáda měla zabránit Rakousko-uherskému námořnictvu v účasti v bojových operacích ve Středomoří. Poslední akcí Rakousko-uherského námořnictva byla vzpoura námořníků v Boce Kotorské. Mezi námořníky, kteří sloužili za války císaři pánu, bylo také několik českotřebovských občanů, kteří se těchto bitev účastnili.

Jedním z nich byl František Beran. Narodil se 30. ledna 1885 na Lhotce čp. 85. Hned na začátku první světové války 13. 10. 1914 dostal povolávací rozkaz k válečnému loďstvu na křižník Lika do chorvatského přístavu Pula. Zařazen byl do funkce strojní poddůstojník. Účastnil se ostřelování italského pobřeží a přístavu Ancona, a bitvy torpédoborců u albánského přístavního města Drač (Durrës), které se mu stalo osudným. Válečné lodě Dohody se v ní střetly s plavidly rakousko-uherské K. u. k. Kriegsmarine. Střetnutí bylo důsledkem jednoho z mnoha výpadů rakousko-uherských lehkých sil a souviselo také s porážkou a evakuací srbské armády po vstupu Bulharska do války. Drač byl totiž jedním z přístavů, ve kterých evakuace probíhala. Rakousko-uherské síly tvořily jen lehké jednotky, kterým velel námořní kapitán Heinrich Seitz. Vlajkovou lodí byl lehký křižník Helgoland, který doprovázely moderní torpédoborce Csepel, Lika, Triglav, Tátra a Balaton. Na straně Dohody se do boje zapojily britské lehké křižníky HMS Darmout, HMS Weymouth, italské křižníky Ouarto a Nino Bixio, italské torpédoborce Cesare Abba, Ippolito Nievo, Antonio Mosto a Rosolino Pilo, francouzské torpédoborce Casque, Renaudin, Commandant Bory, Bisson a Commandant Lucas.

Letecký průzkum u přístavu Drač zpozoroval dva italské torpédoborce. Rakousko-uherské síly vypluly o půlnoci 28. prosince 1915 z Boky Kotorské s úkolem napadnout přístav Drač a tyto lodě zničit. Po cestě zpozorovaly francouzskou ponorku Monge, kterou Helgoland taranoval a donutil k vynoření. Ponorku pak rozstřílel torpédoborec Balaton. Do zajetí padlo 26 mužů, kapitán ponorky zůstal na jejím můstku a hrdinně zemřel.

Ráno v půl osmé 29. prosince 1915 se rakousko-uherské lodě objevily před přístavem a čtyři z torpédoborců ho napadly. Našly a potopily jen jeden parník a dvě plachetnice. Helgoland se přitom neúspěšně pokoušel umlčet pobřežní baterie, které na ně střílely. Triglav a Lika při útoku najely do minového pole. Torpédoborec Lika narazil na dvě miny – první mu zničila jeden lodní šroub a druhá vybuchla pod středobodem a způsobila požár. Hořící loď se rychle potopila. Z posádky, kterou tvořilo 105 důstojníků a mužů, zahynulo 60 námořníků včetně Františka Berana, zraněných bylo 16. Pamětníci popisovali, jak hořící námořníci skákali přes zábradlí do moře, které bylo v této době velice ledové. František Beran byl pravděpodobně jediný českotřebovský námořník, který se z války nevrátil. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Triglav najel na jednu minu, která vybuchla pod kotelnou. Csepel se pokusil vzít ho do vleku, lano mu ale poškodilo lodní šroub a v 9.30 hod. ho nahradil torpédoborec Tátra. Lodě se pak pomalu vydaly na zpáteční cestu.

Rakousko-uherské velení bylo se zpožděním informováno o nebezpečí, že bude svaz na zpáteční cestě napaden loďmi Dohody. Vstříc mu byly poslány obrněnec Budapest, pancéřový křižník Kaiser Karl VI. a lehký křižník Novara. Ty však do boje přímo nezasáhly. Shodou okolností byly v oblasti dohodové křižníky Darmouth a Quarto, které Rakušanům přehradily cestu. Z italského přístavu Brindisi byly poslány dva svazy torpédoborců a dva další křižníky. Když se na obzoru ve 13.15 hod. objevil kouř, byl Triglav opuštěn, aby ostatní lodě nezdržoval. Na začátku bitvy ho potopily francouzské torpédoborce, které se již dalšího boje neúčastnily. Ani Csepel však nemohl pro poškozený šroub plout maximální rychlostí a jeho ústup kryly ostatní lodě. Oba svazy na sebe začaly střílet (Rakušané měly podstatně slabší výzbroj) a rakousko-uherské lodě se přitom snažily uniknout směrem k italskému pobřeží. Boj probíhal na vzdálenost 8–10 km. Darmouth ostřeloval Helgoland a dvakrát ho zasáhl (ve 13.55 a 15.02 hod.), poškození ale nebylo vážné. Quarto dvě hodiny ostřeloval opožďující se Csepel, avšak bez zásahu. V 15.32 hod. se k honičce připojily křižníky Nino Bixio, Weymouth a několik torpédoborců. Helgoland byl třikrát znovu zasažen, ale opět nebylo poškození velké. Rakušané přitom i nadále ustupovali k italskému pobřeží a teprve za soumraku postupně změnili kurz směrem ke svým základnám. Helgoland přitom docílil jednoho zásahu křižníku Nino Bixio. Teprve po šesté hodině se Rakušanům podařilo skrýt ve tmě a definitivně uniknout. Šibeniku bezpečně dosáhli ráno příštího dne. Rakousko-uherské námořnictvo utrpělo při útoku na přístav Drač citelnou ztrátu dvou moderních torpédoborců, díky výbornému manévrování námořního kapitána Seitze však ostatní lodě v boji s velkou přesilou unikly zničení.

S.M.S. Torpedofahrzeug Lika patřil do nejmodernější třídy torpédoborců Rakousko-uherského námořnictva. Posádku tvořilo 105 důstojníků a mužů. Rozměry torpédoborce byly: délka 83,5 metrů, šířka 7,8 metrů, výška 3,2 metrů a výtlak měl 1 050 t. Torpédoborec poháněly dvě parní turbíny typu AEG-Curtis o výkonu 20 500 HP roztáčející dva lodní šrouby rychlostí 32,6 uzlů. Páru jim dodávalo šest kotlů Yarrow (z nichž čtyři používaly jako palivo naftu a dva mohly vedle nafty topit i uhlím). Výzbroj tvořily dva kanóny Škoda 100 L/50 rozmístěné po jednom na přídi a zádi, které doplňovalo šest 66 mm L/45 kanónů umístěných po třech po stranách trupu a jeden 17,8 mm kulomet. Na zádi byly dva páry 450 mm torpédometů.

   Vladimír Hampl ml. Facebook: Válečná historie České Třebové

 

---