Čestní občané České Třebové jmenovaní po roce 1989

Eduard Haken (*1910, + 1996)

Eduard Haken koncertoval v České Třebové poprvé v roce 1943 a od té doby mnohokrát. jeho vystoupení dokázala vždy naplnit sál Národního domu nebo kina Svět. Někdy přijel i se svou manželkou Marií Glázrovou. Tradicí se staly především koncerty, které uspořádal zdejší Kruh přátel hudby k Mistrovým kulatým narozeninám. Koncert k pětasedmdesátinám v březnu 1985 musel být narychlo přesunut z Malé scény do Národního domu, ale ani ten zájmu veřejnosti nestačil, podobně o pět let později v roce 1990. Nezapomenutelný byl i jeho koncert k neuvěřitelným pětaosmdesátinám 12. května1995 pak přijel do České Třebové ještě jednou, společně s dcerou Marií, aby v obřadní síni staré radnice převzal čestné občanství města.

Poděkoval za velkou přízeň města a řekl, že tato slavnost je pro něho nezapomenutelným zážitkem. Nikdo tehdy netušil, že toto setkání s Mistrem Eduardem bylo poslední....

Dipl. Ing. Vratislav Rybička *1902 - 1997?

Narodil se 9. 2. 1902 a je vnukem Hynka Rybičky (mladšího), bývalého starosty města Česká Třebová, jehož druhé funkční období ukončila tragická smrt, když při obchodní cestě do Vídně 8. prosince 1881 uhořel při požáru Ringteatru.

Dipl. Ing. Vratislav Rybička byl bezdětný, žil ve Vídni, byl posledním členem významného Rybičkova rodu, jehož předci se významně zapsali do dějin našeho města. Naposledy navštívil Českou Třebovou na jaře roku 1992, aby poznal město svých předků a také přispěl na úpravu rodinné Rybičkovy hrobky. Na návrh rady města pak městské zastupitelstvo schválilo 14. října 1992 Ing. Vratislavu Rybičkovi udělení čestného občanství města.

Zprávu o jeho úmrtí mohu vyčíst např. z Wikipedie - rok 1997, Nemám ji však jinak potvrzenou Považujeme za důležité vypátrat celý jeho osud jako významného občana ve vztahu k našemu městu.

František Kajetán Zedínek

Předání čestného občanství 24.10. 2003

V předních řadách zcela zaplněného hlediště velkého sálu zasedli vzácní hosté v čele s krajským hejtmanem Ing. Romanem Línkem. Přijela také krajská radní pověřená řešením problematiky školství v Pardubickém kraji p. Marie Málková, bylo zastoupeno kompletní vedení našeho města, bývalí starostové Ing. Slavomír Gabrhel, Lubomír Hýbl, Jiří Pásek, ředitelky základních uměleckých škol okolních měst, starosta Přívratu, Miroslav Veselý, administrátor římskokatolické farnosti Otec Miloš Kolovratník a další.

Pod taktovkou F.K. Zedínka vystoupil školní orchestr ZUŠ, který jubilant vede na škole více než 25 let a který pod jeho vedením dosáhl řady významných úspěchů. Společně s ním přišel gratulovat také Dětský pěvecký sbor Kajetánek, který si od F. K. Zedínka “vypůjčil” jeho druhé jméno. V druhé části koncertu pak F. K. Zedínek ještě řídil společné vystoupení Komorního orchestru Jaroslava Kociana a pěveckého sboru Bendl, který přednesl “Lásku neskončenou”. I v další části večera se hrály Zedínkovy skladby. To už taktovku převzal dirigent Bohuslav Mimra. Také jednotliví sólisté po svém vystoupení nezapomněli přijít do první řady k jubilantovi s osobní gratulací. Koncert byl oslavou Zedínkových 80. narozenin. (*23.8.1923)

Zdeněk Šebek, zlatý paralympionik, vicemistr světa v lukostřelbě

Předání čestného občanství města se uskutečnilo dne 4. června 2004 při slavnosti předání cen města KOHOUT 2003. Předání čestného občanství se také zúčastnil vicehejtman Pardubického kraje Roman Línek. Ze slavnosti uvádím fotografie:

Tématem “čestných občanů města” jsem se zabýval až v roce 2003 v souvislosti s udělením nového čestného občanství panu Františku Kajetánu Zedínkovi. Zjistil jsem že zatím není tato problematika systematicky zpracována, především pro nekompletnost dokumentů, ze kterých by bylo možné čerpat, přestože se zřejmě u nás udělováním čestného občanství v minulosti příliš neplýtvalo. Naproti tomu v Ústí nad Orlicí měli k roku 2003 např. udělených 33 čestných občanství města. V historii se udělovalo čestného občanství města v jiné podobě jako jmenování “čestným měšťanem České Třebové”. Můžeme vzpomenout, že se tato pocta v minulosti týkala např. syndika Jiřího Pichla, starosty Josefa Glüksmanna, ale zřejmě také prvního československého “presidenta - Osvoboditele Tomáše Garyka Masaryka.

Od roku 2004 do r. 2021 se čestná občanství města v České Třebové neudělovala. Teprve v tomto roce bylo čestné občanství uděleno dvěma osobnostem města, válečným veteránům. Čestné občanství získali:

kpt. v.v. Božena Ivanová

Dlouholetá členka Oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) v Ústí nad Orlicí paní Božena Ivanová byla za svoji službu českému národu za II. světové války 28. října 2019 vyznamenána prezidentem České republiky panem Milošem Zemanem Medailí Za hrdinství (za hrdinství v boji). Toto významné ocenění si osobně převzala při slavnostním shromáždění ve Vladislavském sále. O den později paní Boženku povýšil ve slavnostní síni Národního památníku na Vítkově ministr obrany pan Lubomír Metnar do hodnosti kapitánky. V době hospodářské krize odešla s rodiči do SSSR, kde otec vstoupil v Buzuluku do 1. česko-slovenského armádního sboru. Boženka ho následovala jako 16tiletá dívenka. Nejprve se stala spojařkou, poté absolvovala parašutistický výcvik u 2. paradesantní brigády v Jefrémově (Rusko). Sloužila u slovenských letců a konec války ji zastihl v plném nasazení v Kroměříži.

Rozhodnutí o udělení čestného občanství města schválilo městské zastupitelstvo v září 2021 tak aby jí mohlo být předáno k Dni veteránů 2021. vzhledem k onemocnění a dlouhodobé léčbě v Praze se tak nemohlo stát.

Plk.v.v. Vasil Timkovič - veterán II. sv. války (*21.3. 1923, + 2.1.2023)

Rozhodnutí o udělení čestného občanství města schválilo městské zastupitelstvo v září 2021 tak aby jí mohlo být předáno k Dni veteránů 2021. vzhledem k onemocnění bylo pak předání odloženo na 21. leden 2022. Konalo se na českotřebovské radnici.

Vasil Timkovič se narodil 21. března 1923 ve vesnici Skotarskoe na Podkarpatské Rusi jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině lesního správce. Studoval na gymnáziu v Mukačevě. Po německé okupaci Československa, kdy republika přišla také o Podkarpatskou Rus, se Vasil spolu se dvěma spolužáky z gymnázia rozhodl pro útěk za hranice. Chlapci věřili, že je slovanští bratři přijmou přátelsky a dovolí jim bojovat za osvobození své vlasti. Sovětský svaz ale patnáctiletému Vasilovi otevřel bránu gulagu. Chlapce chytili hned za hranicí a dopravili do polského města Skole. Následně je přesunuli do věznice v Charkově, kde byli odsouzeni na tři roky za nelegální přechod hranice. Vasil si je odpracoval v táboře Pečorlag (Pečorský nápravně pracovní tábor), kde stavěl železniční trať Vorkuta – Moskva. Po skončení trestu dostal nabídku odjet do Buzuluku, kde se tou dobou formovala československá vojenská jednotka. V Buzuluku prodělal základní výcvik, účastnil se osvobozování Kyjeva a přes Duklu přešel na Slovensko. Tam ho zastihl konec války. Jako občan předválečné Československé republiky viděl hlavní město Prahu poprvé v květnu 1945 při slavnostní vojenské přehlídce. Bylo mu 22 let. Na Podkarpatskou Rus, která se po válce stala součástí Sovětského svazu, se natrvalo už nikdy nevrátil. Rodina ve Skotarském o něm neměla žádné zprávy, a tak ho nechala vyhledat Červeným křížem. Vasil Timkovič se po tomto kontaktu do Skotarského vydal. Bohužel už nezastihl svého otce, kterého dva dny před jeho příjezdem odvedla NKVD. Bratr i tři sestry zůstali na Podkarpatské Rusi, Vasil Timkovič se vrátil do Československa. Dostudoval střední školu a dostal nabídku, aby zůstal u armády. V československé armádě sloužil celý život. Jako válečný veterán stál u zrodu místní jednoty Československé obce legionářské v Ústí nad Orlicí a dlouhá léta byl jejím předsedou. Uvádím fotografie i video z předání čestného občanství 21.1.2022.