Za Janem Luzarem

 
V sobotu 3. prosince 2023 zemřel v požehnaném věku čtyřiadevadesáti let, dlouholetý školník základní školy v Nádražní ulici, Jan Luzar.
Jan Luzar byl „naším“ panem školníkem v době, kdy jsem do této školy docházel, tedy v letech  1982 – 1985. Ale sloužil zde i řadu let před tím, ale i po tom. Luzarovi měli vpravo od hlavního vchodu do školní budovy služební byt. Ten opustili v době, kdy Jan Luzar odešel na odpočinek. Tehdy zakoupili řadový rodinný domek ve Vinohradské ulici. Poté, co ovdověl, žil v domku sám.
Pamatuji si na Jana Luzara, kterak nás na školním dvoře, namačkané u dveří, ráno pouštěl do školy. Když se dav dětí dal do pohybu, div jsme jej neumačkali! Vzadu na školním dvoře, po obou stranách zadního vstupu,  v nízkých přístavcích, míval dvě údržbářské dílny. Za tou levou, ve vratech, vedoucích do suterénu školy, garážoval svoje auto. Na vnitřní straně vrat měl přibité staré smaltované cedule, označující  školu, s největší pravděpodobností nalezené na půdě. V paměti mi zůstala ta s nápisem Národní škola.
Jan Luzar byl také mým zákazníkem v prodejně Potraviny DAS v Sadové ulici, ale i nyní v Bille. Vždy se ke mě hrdě hlásil stejným pozdravem: „Dobrý den, pane Martine!“ Patřil jsem tedy do okruhu jeho blízkých. Několik dní před svým odchodem jsme se v krámě viděli. Usměvavý, veselý a plný pohody jako vždy. Jaké bylo mé překvapen, když jsme o několik dní později zahlédl ve skříňce smuteční oznámení.
Čest jeho památce!                                                                                                         Martin Šebela
Připojím i svoji vzpomínku.
Jako žák tehdy IV. třídy jsem začal navštěvovat  tehdy 3. osmiletou základní školu  v Nádražní - tehdy Stalinově - ulici hned poté, když byla škola uvolněna československou armádou. A byla za pochodu vybavována pro potřeby školství. Jan Luzar byl školníkem již v této době,  Tehdy se topilo ve třídách v kamnech a pamatuji se dobře na to, jak Jan Luzar  co by školník ráno  včas ve třídách zatápěl a nosil plné uhláky ze sklepa  A že kamna ve třídě byla často předmětem problémů nemusím ani vysvětlovat. Náš školník ale měl s námi svatou trpělivost.
Jan Luzar k této školní budově snad jakoby patřil a věděl všechno co kde je. Pro náš ročník (vycházející v roce 1963) tak např. dokázal ještě po letech zachránit seznamy žáků, které jsou dodnes základem pro svolávání absolventských srazů. Měl naše ročníky pod kontrolou a při setkání věděl kdo k nám do ročníku tehdy patřil  Když dnes procházím fotografie učitelů z té doby tak Jan Luzar byl dlouhá léta nejstarším z osazenstva této školní budovy.
A do třetice - Jan Luzar jako důchodce bydlící ve Vinohradské ulici byl také dlouholetým odběratelem Českotřebovského zpravodaje a tedy i patriotem našeho města.. Vzpomínali jsme na něho při každém našem srazu a bude tomu tak nadále. (mm)