Příloha Českotřebovského deníku 

                                               Zemřel Karel Ryšán. Připomeňme si 

 
Za Ing. Dr. Karlem Ryšánem

Ve skříňkách pohřební služby to je černé na bílém:
V sobotu 30. ledna 2024 zemřel ve věku 80 let Ing. Dr. Karel Ryšán. Osoba v České Třebové velmi známá, třeba jen proto, že působil jako učitel na českotřebovské železniční průmyslovce  a jejích následných mutacích, z nichž nejvíce zdomácněla zkratka VDA. Také patriot našeho města, jistě i psycholog. Tím je vlastně každý učitel a u Karela Ryšána bylo zvláštní, že se dovedl nadnést od aktuálních žabomyších problémů a dívat se na řešené otázky s nadhledem. Navíc si také bral za své vlastní i problémy životního prostředí. a hledání jejich řešení.  Hodně by se dalo napsat o jeho pedagogickém působení, ale to bych přenechal jeho bývalým kolegům.
Karel Ryšán byl veřejnou osobou a život města, ale i státu mu ležel na srdci. Veřejně přednášel. 
Jako člen České sociální demokracie byl od roku 1994 po dva funkční období zastupitelem měst a s nástupem nových krajů v roce 2000 se stal také zastupitelem krajským. Veřejně vystupoval a byl také přispívatelem Českotřebovského zpravodaje. Počítače mají dobrou paměť a tak "z doby digitální", která u Českotřebovského zpravodaje nastala při přelomu století., mám některé jeho texty k dispozici a  můžeme se do nich začíst, i po letech v nich najdeme jeho zájem o veřejné dění a to i v době, když neměl mandát zastupitele. V posledních letech se z veřejného dění odmlčel, ale jeho přínos ke kultivaci  myšlení a dění v našem městě je velká. Věřím, že některý z jeho kolegů ve škole nebo na radnici mé řádky doplní.
Čest jeho památce!

Milan Mikolecký

 
Zalistujme nyní v archivu Českotřebovského deníku. 
Vyhledal jsem pět vybraných textů z let 2000 - 2008, můžeme si je po letech znovu přečíst....

Zpráva o stavu české (nebo českotřebovské?) komunální politiky  (2000)

Uvádím po letech přetištěný článek Karla Ryšána (kar). Původně vyšel v internetovém deníku Romana Rouna s názvem "Alois", potom byl nedlouhým časovým odstupem ještě uveden také v tehdejším internetovém vydání Českotřebovského zpravodaje. V té době bylo ovšem na internetu daleko méně čtenářů. A tak neuškodí si vše po tolika letech zopakovat a posoudit, zda tam jsou i prvky ze současné doby.
(21.4.2000 kar) Strávit volební období v městském zastupitelstvu, to dá jednomu zabrat. Ale také si vypracuje vlastní názor na spoustu věcí víc, než kdyby žil dvěsta let na venkově. Říká se, že komunální politika je jiná než ta parlamentní, že je taková praktičtější, řešení problému nečiní rozdíly mezi stranami a protože se lidé znají, lépe dospějí k rozumnému řešení než páni poslanci či senátoři. Asi ano, ale na věc je možno nazírat i jinak. Zatímco politická příslušnost není až tak důležitá, důležité jsou kontakty a známosti, které dávají jedněm možnost rozhodovat se rovně a svobodně a druhým rovněji a svobodněji. Tím jsem chtěl naznačit, že i na tom nejmenším městečku se dá na problém pohlížet nejméně ze dvou zcela opačných stran. Někdy i ze čtyř, když bereme jen ty hlavní světové. Podívejme se na problematiku poněkud podrobněji. A začněme od hlavy.
Představitelem města je starosta. Měl by to být člověk schopný, zkušený, vzdělaný, inteligentní, charakterní, příjemný a já nevím co ještě. Už tento zkrácený výčet ukazuje, že tvrzení starosta = nejlepší je zcela nesmyslné. Nejschopnější lidé dnes podnikají. A tak se vybírají jednoocí mezi slepými. Lidé se o funkci příliš nederou. Proč? Podívejte, starosta je volená funkce. Až přejde jeho volební období, je pravděpodobné, že podruhé nebude zvolen a řekněte mně, myslíte, že na člověka středního věku čekají všude s otevřenou náručí jen proto, že čtyři roky starostoval? A tak jde o post pro člověka spíše staršího, který funkční období přežije, případně proklimbá a pak.... sbohem, já jsem v penzi.
Také úroveň vzdělání není zrovna podmínkou. Úřady mají řadu skutečně schopných a profesionálně zdatných úředníků. Ale který z nich by na sebe upoutával pozornost, když za slušný plat může být ukryt v kanceláři (na věčné časy) a dostatečnou kariérou může být funkce vedoucího referátu.
A když už se na starostování někdo uváže, pak musí počítat s jistotou, že zanedlouho bude muset předat žezlo a snaží se získat kontakty, a třeba i materiální výhody. To ovšem stěží může zůstat čistý jak lilie. Přinejmenším se namočí do lobování, někdy do méně či více nápadných úplatků , ne-li do něčeho horšího.
Úřednictvo je kapitolou samo pro sebe. Občané našeho města svorně říkají (samozřejmě v ústraní), že hlavní snahou celého úřadu je pozdržet vyřízení každé záležitosti co nejdéle. Nevyvíjet přílišnou aktivitu! Ono je totiž nutné, aby úředník nenarazil. Přece jen plat není špatný, pracovní úsilí přijatelné, a budoucnost více méně jistá. Jen kdyby ti lidé neotravovali. To by se úřadovalo. Aby měli úředníci motivaci, uvažuje se o jakési definitivě. Ach jo. Už vidím pány rady, vrchní rady, oficiály a další jak přežívají ve stínu svých kanceláří až do penze. Jenže zase na druhou stranu...
Nejmocnějším orgánem města je rada. Ono to na první pohled tak nevypadá, ale je. Rada se odměňuje za svoji činnost, rozhoduje o mnohém, a mnohé doporučuje zastupitelstvu ke schválení. Termín je správný, jak ještě uvidíme, zastupitelstvo často nerozhoduje, a to ani kdyby mělo, ale schvaluje. Je-li pracovní atmosféra v radě přátelská, t.j. jsou li členy rady jen samí kamarádi, pak je rozhodování bezproblémové. Některým občanům to vadí, některým to je fuk. Ti co jim to je fuk, jsou buď za vodou, nebo bohémové, ti kterým to vadí se snaží vyšachovat stávající radu a dostat se při volbách na její místo, aby mohli "ďobnout pizzu" taky. Vše je tedy v pořádku, snad jen bravu moc a korýtek málo.
Zastupitelstvo je ve městě tím největším pánem. To ovšem nijak nevylučuje to co už jsem napsal, protože v historii byli největší páni taky jen pro parádu a vládli dvořané a úřadníci. Zastupitelstvo se čas od času sejde, a odhlasuje to co je zapotřebí. V demokratické společnosti je to snadné, protože když si zastupitelé vymyslí vyhlášku, aby jejich město bylo bezpečné a krásnější, pak jim to právníci zbourají, protože byl překročen zákon. Tak se vyhláška více či méně opíše a demo vlk se nažral a právní koza zůstala celá. Mnozí zastupitelé to brzy zjistí a tak jich asi čtvrtina (odhadem) tráví jednání s dobře skrývaným nezájmem, další dvě čtvrtiny sice chápou o čem je řeč, ale jsou na řešení osobně zaangažováni. Tedy pan ředitel školy zvedne ruku pro stadion a předseda fotbalového klubu pro školní kotelnu. Lékaři si prosadí zvýhodněný nájem pro své ordinace, divadelníci novou oponu a pan starosta nové služební auto. Bude-li čistě náhodou v zastupitelstvu místní kominík, budou se pravděpodobně stavět vyšší komíny a bude-li majitel chovné stanice vzácných pejsků, budou místní psi nosit obojky se znakem města. Zúčastění jsou spokojeni.
Veřejnost informuje místní tisk. Místní tisk, ač soukromý je poměrně slušně dotován radnicí. Na jednu stranu je to dobře, protože kdyby mu sem tam od majetných něco nekáplo, dávno by dotisknul. Na druhou stranu to má ještě tu výhodu, že místní tisk prakticky nikdy nekritizuje radnici. A když, tak jemně, aby ani slůvkem neublížil. Co mu také zbývá. To je zase jeden rys demokracie po česku.
A co občan? Tomu je to, jak jsem už řekl, jedno. Jen zřídkakdy zavítá na jednání zastupitelstva. Je to pochopitelné, protože pro normálního občana to musí být značná otrava. Zastupitelé se neperou, hádají jen o peníze a sem tam o nějaký názor, někteří jsou dohodnuti předem, tak o co jde. Podniká se podle rozpočtových pravidel, rozpočty se dodržují, na prodeje jsou odhady, záležitosti se vyřizují podle schváleného pořadí důležitosti atd. A když je zapotřebí, tak se udělá rozpočtová změna, při prodeji se sleví nebo přidá, změní pořadí důležitosti atd. Všechno je jasné a průhledné. Platí zásada, že ten kdo vládne na radnici má pravdu, a v případě že jí nemá, platí zásada číslo jedna. Občana to příliš nezatěžuje, protože obecní kytky krade podle potřeby, odpadky hází kam chce, a z problémů se nějak vždycky vykroutí. A to je ten správný liberalismus.
Karel  Ryšán 2000
Poznámka: Jaká by byla zpráva o stavu českotřebovské komunální politiky dnes?
 
Město pro život  (2006)

Kůň potřebuje k životu stáj a výběh, pták hnízdo a zahradu, člověk byt a město. Tam si opatřuje živobytí, tráví svůj volný čas a stará se o svou rodinu. Nemá-li vhodné podmínky, ztrácí jeho život na kvalitě. Spokojeně prožitý den je cennější než řada dní bez radosti.
Přehlédněme všudypřítomnou psychickou masáž s cílem přesvědčit lidi, že pracovat méně než šestnáct hodin denně je opovrženíhodné, protože musíme  nakupovat, spotřebovávat a hromadit peníze. Je osobní věcí každého jak bude trávit svůj život, jak hospodařit se svým majetkem a s kým se kamarádit. Ne všechno se ale dá zvládnout vlastními silami a proto si lidé zřizují instituce, kterým svěřují vybrané povinnosti a potřebné pravomoci. Proto  platíme své daně. Nejbližším takovým organizačním celkem nade mnou je město a jeho řídící orgány. Naši předkové věděli že pánbůh je vysoko a císař daleko. Nemá tedy cenu chtít aby mé denní problémy a přání řešila OSN nebo Evropská unie. Také je poněkud alibistické tvrzení, že ryba smrdí od hlavy. Užitečnější  je zamést si nejen  před vlastním prahem ale občas i chodník. Problém je v tom, že musím přesně vědět co chci a brát ohled na (často odlišná) přání svých spoluobčanů. Lépe řečeno, hledat kompromisy.
Město k životu by mělo být přiměřenéRozměry, čistotou, hladinou hluku atd. Aby solventnější spoluobčané neutíkali bydlet do jeho okrajových částí. Mělo by dávat obživu. Ve větších městech bývá obživa snazší a proto nic nenaděláme, mladí odcházejí jinam. To není chyba vedení města.  Město by mělo mít nadosah přírodu. Naše město má nádherný park (co jen bylo protestů proti prvnímu zásahu do jeho vzhledu a výsledek – skvost). Má ještě jeden, i ten býval krásný, dnes je ukázkou že soukromé vlastnictví nemusí být to nejlepší řešení. Město musí mít chodníky po kterých se dá jet s kočárkem i jít o francouzských holích. To už je výhradně na bedrech města.
Přívětivé město by mělo dát prostor zábavě. Podporovat rekreační sport (ostatní je věcí komerce a sponzorů). Třeba  i na úkor dospěláků podporovat hřiště, oddíly, trenéry pro sportovní vyžití mládeže. Například využití pěkných běžeckých tratí v okolí by mohlo být větší. Krytý plavecký bazén veřejnost vnímá jako jednu z nejlepších věcí ve městě. Další je věc názoru a také uvážlivého investování peněz, které město nevydělalo.
Dříve lidé „dělali“ muziku. Hře na nástroj se učily stovky dětí, mnohé z nich dosáhly úspěchu, ty ostatní si rozšířily své vzdělání. V současnosti záplava kvalitních nahrávek odsuzuje většinu z nás do role užaslých posluchačů. Kino je beznadějně ztraceno mezi četnými plazmovými obrazovkami připojenými na satelity a přehrávače. Stejně tak málo přitažlivé i když ne neúspěšné je snažení o amatérské divadlo.
Hodně se udělalo v péči o seniory. Především díky dobrým kontaktům s poslanci kteří drží kasu. I když z vydělování seniorů mimo zbytek populace mám rozporuplný pocit. Přijdu-li do pečovatelského domu, otvírají se tiše dveře a některý z obyvatel škvírou pozoruje, ke komu jde návštěva. Někdy jsou dveře otevřené, aby nic z dění na chodbě neuniklo. Proč?
A mohli bychom pokračovat. Město se stará o naši bezpečnost, snaží se řídit dopravu, musí odklízet odpad a zajišťovat řadu dalších věcí, které jsme mu my občané za své peníze svěřili do správy. Na řešení problémů je většinou shodný názor. Ne ale vždycky.
Je samozřejmé, každý člověk má na konkrétní věc vlastní pohled a zástupce občanů zastupuje především skupinu lidí se stejnými  názory. To je normální. Bylo by tedy dobré, kdyby zastoupení občanů bylo pestré. V tom je ovšem kámen úrazu. Můžeme očekávat, že pokud se filatelistům (omlouvám se, nechci se jich nijak dotknout) podaří prosadit větší zastoupení ve věcech veřejných, pak město bude budovat muzeum české známky a ucpané kanály mohou dál zaplavovat ulice. Každý z nás má nějaké mezery ve vzdělání a občan se někdy nestačí divit, co jedinci i kolektivní orgány vyplodí za pitomosti jen pro prosazení svého zájmu. Někdy nevezmou v úvahu podstatné maličkosti. Jindy  mají zájem, který ostatním není po chuti. Řečeno jasněji: je skutečnost, že ti, kteří jsou závislí na podpoře města budou v určitých směrech manipulující i manipulovaní i když jejich přizpůsobivost  bude dána ušlechtilými motivy a ne osobním prospěchem. To je první a nejčastější příčina pozdější nespokojenosti na všech úrovních společnosti.
Demokracie je jako příboj. Ti dole musí umět své požadavky formulovat a zdůvodnit, ti nahoře je musí umět splnit. Stále dokola. O nic jiného vlastně nejde. Bohužel, čas od času, případ od případu se v obou směrech produkují kolize a zmetky. Jediné co spolehlivě zůstává jsou nepřiměřené ambice a občas i touha po osobním prospěchu. Celé dějiny nejsou o ničem jiném. A stejně se nepoučíme.
Ing. Dr. Karel Ryšán 2006
 
 Lehké otázky, těžké odpovědi  (úvodník Českotřebovského zpravodaje 2006)

Nemysli. Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. A když už píšeš, tak se nepodepisuj. Ignorujeme tuto lišáckou radu a  mluvíme,  píšeme a napsané zveřejňujeme pod svým jménem. V naději, že když to dobře dopadne, bude s námi nesouhlasit menší polovina čtenářů.
Otázky které dostávám, jsou o to méně zábavné o co víc jsou ožehavé. Dvorní básníci píšící vládní prohlášení, prezidentské projevy a podobné výlevy jsou předmětem ostré kritiky a proto se před veřejností skrývají. To nemohu a proto mně nezbývá než se  věnovat našemu regionu v předvolebním čase.
V posledních letech jsem měl příležitost sledovat metody řízení společnosti na všech úrovních a to nejen jako přímý účastník ale především jako pozorovatel. Té druhé možnosti si cením víc, protože mě zbavila podezření z  osobního prospěchu. Na  základě svých zkušeností si dovolím tvrdit, že lidé nejsou spokojení ani nespokojení. Vždy jsou spokojeni nebo nespokojeni s něčím konkrétním. Rozumím, že podnikající člověk chce daňové úlevy ale očekávám, že pochopí touhu důchodce po nezbytných jistotách. Jenže „není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“. Jako komunální politik jsem poznal, že to je příčina, proč probíhají hrátky s fakty. Je hloupost hledat kdo s kým se spojí při hlasování. Žádný starosta ještě neodmítl dotaci od ministra z konkurenční strany. Ale když se některá stanoviska vylučují, pak se začne kličkovat.
V našem městě se rozvířila problematika rychlostní komunikace. Řekl bych, že těch kteří jsou pro a proti je tak napůl. Nerozum je stavět se za něco čemu nerozumím, co jsem si možná ani neprostudoval. Už patnáct let  konstatuji, že výkonný aparát má mít větší pravomoc a samozřejmě odpovědnost, protože tam jsou (mají být) specialisté. V zastupitelstvu každý rozumí jen něčemu. Při rozhodování musí uvěřit vyjádření výboru nebo předkladateli, nebo hlasovat podle „uměleckého dojmu“. Bohužel  se občas ukáže, že některá důležitá fakta nebyla řádně vyhodnocena nebo dokonce byla účelově zatajena. A to je malér. Jestliže můj vážený kolega kritizuje že jižní varianta je dražší o tři miliardy je to nesporně pravda, ovšem ne celá, protože komunikace nižší třídy financuje kraj. Takže ve skutečnosti se jedná o třímiliardový dar ministerstev dopravy a místního rozvoje našemu kraji za podporu řešení celostátně katastrofální situace v dopravě. To už bylo stokrát řečeno.  Samozřejmě je možné tuto nabídku striktně odmítnout a postavit si silnice za své, kdy a kde chceme. Naši sousedé se asi budou velice zlobit a „dé jednička“ zkolabuje úplně.
Tvrzení o odporu dalších obcí je zbytečné rozebírat. Jak jsem už naznačil, vždycky se najde někdo, kdo bude mít  výhrady. Chyba je, že nás liknavost donutí protestovat až když je s křížkem po funuse. Přitom dobře víme, že všechno má svůj čas.
 Nezakrývám, že mě odrazují velké proklamace, které se nenaplňují. Bojujeme o mezinárodní tranzitní komunikaci a dříve vychvalovaný železniční uzel stagnuje. Zdá se, že už jsem jediný ze zastupitelů, který pravidelně využívá nevalných služeb Českých drah. Podle vžitých praktik bych měl raději besedovat s železničáři a jezdit autem.  Bohužel, i ten nejmenší komunální politik se snaží zavděčit svým voličům (špatné je, když ve svém vlastním zájmu, který není ani tak o výhodách jako o pěstování vlastního pocitu důležitosti) a vymýšlí akce, které jsou do značné míry problémové. Dovolíte-li, například sjezdovka za padesát milionů. Na první pohled je v dobrém místě, na druhý bohužel, v této nadmořské výšce by žádný podnikatel do podobné akce nešel(za své). Pokud si vzpomínám, většina místních škol jezdila na lyžařské výcviky jinam, prý kvůli jistějším sněhovým podmínkám. Mnozí Třebováci jezdí do Čenkovic nebo i do Alp. Tento způsob investování není příliš prozíravý. A nebuďme naivní, Evropská unie nedává nic zadarmo. Budeme vracet. Navíc vzájemná rivalita vyvolává řetězec podobných projektů. Hlinsko staví unikátní most pro sjezdovku přes silnici, Litomyšl nemá krytý bazén. Jenže masový sport a kultura nejsou ani v tržní společnosti komerční záležitostí. Jak se nedávno v tisku vyjádřily přední osobnosti našeho veřejného života, jsme myšlením všichni socialisté, ale ještě si to neuvědomujeme.
 Jako důchodce bych měl mít radost, že politické strany, které se prezentují jako pravicové jsou tak socialistické, že levice už nemůže být víc socialistická. Jenže jako občan který má zkušenost s omezenými rodinnými prostředky čekám kdy dojde k nejhoršímu a já budu velkorysé akce platit omezením vlastního příjmu.  Pravicová politika je akciový fond. Lákavější možnosti a větší rizika. Levicová má jiné nevýhody. Nezbohatnu, ale mám své jisté. Extrémy lidi ohrožují. Nezbývá než hledat řešení v kompromisech. Což nevylučuje, že mladí mají dostat svou šanci a možnost ukázat co dovedou, zatímco ti starší přinejmenším jistotu, že mohou pracovat i po padesátce a důchod jim umožní slušný život včetně potřebné zdravotní péče. Ale všichni se v zásadě musíme rozhodnout, jestli nám jde víc o kvalitu života nebo kapitál.
Doufám, že jsem alespoň u některých čtenářů vyvolal vášnivou nevoli. Povinností novináře není psát pro ty kterým se napsané líbí, povinností je pokusit se provokovat ty kteří přemýšlejí a ty, kterým se přemýšlet nechce. Protože právě oni mohou tvořit konstruktivní opozici do věcné diskuse. Prosím tedy: ne s kým, ale o čem. Děkuji vám.
Ing. Dr. Karel Ryšán (2006)
 
Námět 

Chtěl bych připomenout možnost dozvědět se z povolaných úst něco víc k problému potřebného obchvatu města.
O akci samotné jste jistě informováni, proč ji ovšem nevyužít.  Karel Ryšán

 

Otázka k vedení města: K velké radosti všech lyžařů opět sněží. Doufejme, že sníh vydrží až do soboty 11. února, kdy se na Horách u České Třebové uskuteční Přebor Pardubického kraje - závod Českomoravského poháru (veřejný závod v běhu na lyžích), který svou symbolickou účastí podpoří také ministr vlády Radko Martínek.  Nebylo by od věci, kdyby se na chvíli našel vhodný koutek a panu ministru položila otázka, jak vidí možnost financování obchvatu České Třebové jako přivaděče k zamýšlené rychlostní komunikaci. Čí slovo by mohlo mít váhu když ne slovo ministra. Zvláště pokud by všichni tři ministři, kterých se tento problém týká našli shodu. Odpadly by nekonečné diskuse a mohlo by se začít stavět.   Karel Ryšán

Zbytečná diskuze? (2008)

Příspěvky na téma přivaděčů k R35 v pátém čísle Zpravodaje mě překvapily racionalitou nejen předložených návrhů, ale i představou o dění budoucím. Obávám se ale, že diskuse přichází opět zbytečně. Proto stručně.
Trasa přivaděče jižně od Třebové je skutečně  zajímavá. Jenže stejně vhodné možná i vhodnější mohlo být umístění R35 do stejného prostoru, protože se předpokládal tunel, který by urychlil přechod přes hřeben a navíc zachoval přírodní prostředí v okolí Kozlova. S předpokládaným připojením Ústí obchvatem z Třebové a z přivaděče na Vamberk. Právě tato varianta byla zamítnuta jako první a tudíž se o ní dál nejednalo. V každém případě tím byla vyloučena jedna z možností. Dále je dobře připomenout, že toto zamítnutí bylo zřejmě aktivováno lokálními námitkami. Některé důvody pro toto rozhodnutí jsou známy, o některých se šušká. Fakt je, že když na tomto místě neprošla čtyřproudá rychlostní komunikace  nemusí projít ani dvouproudá silnice první třídy.
Přivaděč přes Zhoř není pro město vhodný. Stěží přijatelný je pro Ústí  přivaděč přes Andrlův Chlum a o mnoho lepší není ani třetí možnost. Zmíněný článek totiž jasně ukazuje, že s jednotlivými navrženými variantami souhlasí všichni mimo ty, kterých se to bezprostředně týká. Kompromisy neexistují.
Když vznikaly kraje, dali zastupitelé za ČSSD slib, že v případě konfliktu zájmů budou preferovat zájmy kraje jako celku. Proto také jiné návrhy nenapadali pokud to bylo jen trochu možné. Bylo to poněkud naivní. Všichni přece dobře víme jak každý občan touží po parkovišti pro své auto před vlastním domem nebo provozovnou. Ovšem velice nerad připouští „smrad“ z auta sousedova.
Je těžké posoudit důvody které vedou k tomu či onomu tvrzení. Na rozdíl od minulého direktivního režimu, se kterým se příliš nediskutovalo je v současnosti nutné počítat s možností co nejvíc kalit vodu. Nepřehlednost a zatajování skutečných argumentů dává prostor  pro lobbing, korupci,  věčné dohadování, žaloby atd. Viz Kaplického knihovna, radar, vedení dálnic, rušení lokálních železničních tratí a další. V případě R35 se nakonec hledala varianta, která by pomohla vyřešit nejen problémy D1, ale dopravní situaci v průtahu republikou obecně. Proto výsledné, nejrychlejší řešení. A s ním i slib stoprocentní podpory svižné výstavby přivaděčů ze strany vlády.
Jenže to už by se s jejich výstavbou muselo začít. Zatím to spíš vypadá na staronové průtahy. Státu jde o hlavní komunikaci, neexistence přivaděčů bude pálit pouze region. Obávám se, aby problém nakonec neřešila opravdová naftová krize nebo třeba celosvětové prozření, že vozit zboží dále než tisíc kilometrů je vlastně luxus. Pak by problémy s dopravou částečně odpadly.
Vývoj situace sleduji. Ale v žádném případě bych si nedovolil prorokovat. Zdá se, že situace je stále stejně nejasná, jen se  vášně tentokrát přesunou do jednání o přivaděčích. Ale možná, že mně jen chybí informace.
Karek Ryšán, 2008