ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA  DUBEN  2024
60 let od úmrtí Františka FORMÁNKA (1.4. 1888 – 5.4. 1964), akademického malíře, štukatéra a vynálezce

Narodil se jako jediné dítě manželům Františce a Janovi Formánkovým v České Třebové. Rodná chalupa čp. 294 stávala Na Skalce při dnešní ulici Dr. E. Beneše. Po svém otci, domácím tkalci zdědil skromnost, poctivost a hlavně šikovné ruce. S kapesním nožíkem dokázal vyrobit model tkalcovského stavu, plachetnici, loutkové divadélko s vyřezávanými loutkami, betlém, nebo housle, na kterých se sám učil hrát. S ukončením měšťanské školy odešel na radu oblíbeného učitele kreslení a modelování Jana Vokála v šestnácti letech do Prahy. Když nebyl přijat na UMPRUM, nastoupil do učení k Jindřichu Říhovi, aby se vyučil sochařem a štukatérem. Přitom navštěvoval přípravné večerní kurzy na smíchovské Průmyslové škole pokračovací a na UMPRUM. Po vyučení se konečně na UMPRUM dostal. A nezůstalo jen u tohoto studia. Podařilo se mu ještě vystudovat Akademii výtvarných umění v ateliéru Jana Štursy. Stejný ateliér navštěvoval společně s českotřebovským budoucím sochařem Vilémem Brázdou a litomyšlským Emilem Kubíčkem. Mezi dalšími spolužáky byl např. František Muzika, či Vincenc Makovský. Na svá pražská studia si převážně vydělával štukatérskou a dekoratérskou prací pro různé stavitele a keramické závody. Po studiích (1924) se vrátil do rodného města, aby pomáhal starým a nemocným rodičům. V České Třebové je pověřován bohužel jen drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné předměty, pamětní desky rodáků, plakety, portréty známých českotřebovských občanů a jejich dětí, plastiky na fasádách některých domů, betlémy, nebo portál na dnešní VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana. V našem městě se také krátce věnoval pedagogické činnosti. Ve školním roce 1924 až 1925 vyučoval kreslení na místní reálce. V letech 1936 až 1938 byl učitelem kreslení a deskriptivní geometrie na Pokračovací živnostenské škole. Velice rád cestoval a od studentských let se také zajímal o konstrukce letadel, hlavně helikoptér. V listopadu 1928 provedl úspěšný veřejný let s modelem aerohelikoptéry na louce v Benátkách. Za účasti novinářů byl vzlet nafilmován Elekta – journalem. O jeho model vrtulníku se zajímali i odborníci z tehdejšího Vojenského leteckého ústavu. Problémem letadla s kolmým vzletem a přistáním se zabývali američtí technici vybaveni nejmodernější technikou na světě několik desetiletí. František Formánek se tomuto problému věnoval o padesát let dříve v českotřebovských podmínkách …. Všechny své plány a patenty , včetně několika modelů helikoptér odkázal Národnímu technickému muzeu. Uměleckou pozůstalost zase Městskému muzeu v České Třebové. Zemřel nečekaně na zápal plic. Rozloučení s Mistrem Formánkem se konalo 10. dubna na českotřebovském hřbitově a 14. dubna v pardubickém krematoriu. Jeho popel je uložen na českotřebovském hřbitově. 
 
115 let od narození Otto FUSKA (9.4. 1909 – 6.4. 1987), textilního výtvarníka, malíře a ilustrátora

Narodil se v Ostravě – Hrušově. Od dětství velice rád kreslil a maloval. Protože na umělecká studia z důvodu peněz nebylo ani pomyšlení, dal se na cestu průmyslového výtvarníka. K této profesi se dostal přes studia na Státní odborné škole textilní ve Frýdku, praxi v textilní továrně fy Lemberger v Místku a soukromá studia. Již jako ženatý, po konkurzu v roce 1938 nastoupil do textilního ateliéru firmy Hermann Pollack a synové na Parníku. Manželům Fuskovým byl přidělen byt, který se nacházel ve „ Velkém domě“ za řekou Třebovkou. V té době dům obývali většinou němečtí úředníci. Rok 1939 přinesl okupaci našeho státu a omezení textilní výroby, která musela ustoupit válečné výrobě. Zastavena byla i práce ateliéru a technického oddělení v parnické textilce. Zaměstnanci byli přeřazeni na válečnou výrobu k fy Detag. A s nimi i Otto Fusek. Konec druhé světové války (1945) přinesl znovuobnovení textilní výroby. Zásluhou pana Fuska se obnovil i exportní vzorkový ateliér, kde postupně vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů.
Volný čas věnoval výtvarnému umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně grafice. Těžištěm jeho výtvarného zájmu byla především krajina. Náměty ke svým obrazům čerpal nejen doma (Českotřebovsko, Ostravsko, Beskydy …), ale i ze služebních a soukromých cest do zahraničí (Švýcarsko, Itálie, Francie, Anglie, Holandsko, Belgie, NDR, NSR, Jugoslávie, Rakousko). Je i autorem několika portrétů, přírodních detailů, městských panoramat i jednotlivých architektur, exteriérů a interiérů průmyslových objektů a staveb hlavně na Ostravsku a Třinecku. Známý je také jeho akvarelový seriál výstavby tovární teplárny v České Třebové. Na zakázku tvořil grafická čestná uznání, pamětní listy a ilustrace pro kalendáře, drobné knížky a závodní časopisy. Otto Fusek se neustále vzdělával. Soukromě studoval při zaměstnání u prof. J.J. Filipiho, uměleckoprůmyslového výtvarníka ve Frýdku a akademického malíře Bartovského. Mimoto navštěvoval v Praze přednášky význačných umělců a teoretiků jako byli profesoři Kybal, Fišárek, Chalupecký, architekt Honzík aj. Byl činným členem v sekcích „průmyslový výtvarník“ a „umělecko - průmyslový výtvarník“. Jako malíř a grafik byl evidován v pobočce SČVU Pardubice a u ČFVU v Ostravě. Mnohokráte vystavoval v pardubickém Díle, obsáhlý soubor obrazů z cest zase ve Východočeském divadle. Zúčastnil se několika výtvarných salónů v Poličce a uměleckoprůmyslové výstavy východočeských výtvarníků v Pardubicích se svými textilními návrhy. V našem městě vystavoval v městském muzeu (1959, 1962, 1963) a v ZK ROH n.p. Perla 02 v roce 1965.Byl zastoupen i na výstavě českotřebovských výtvarníků v aule reálného gymnázia (1949). V České Třebové žil a byl zaměstnán 32 let. V roce 1970 se coby důchodce vrátil zpět do rodného kraje. Usadil se ve Frýdku – Místku, rodišti manželky. Dál maloval a vystavoval. Poslední jeho výstavy se uskutečnily v roce 1985 a to ve Frýdlantu nad Ostravicí (Památník F. Duši) a ve Frýdku – Místku (Okresní vlastivědné muzeum). Ve Frýdku – Místku také zemřel.
 
Nedožitých 100 let Jaroslava HOLCE (21.4. 1924 – 11.7. 2005),
protifašistického odbojáře, bývalého aktivního lyžaře a kuželkáře

Narodil se v České Třebové v rodině zaměstnance ČSD. Po ukončení měšťanské školy se vyučil strojním zámečníkem. První dva roky se učil u fy Hynek Gottwald v Brandýse nad Orlicí. Třetí rok u fy Josef Štarman – továrna na chladící zařízení, která sídlila v Bezděkově. Během války se zapojil do mládežnického odbojového hnutí Mladý východ, kde působil od roku 1941. Když se vše prozradilo, mnoho jeho členů skončilo na popravišti. Jaroslav sám po zatčení prošel vyšetřováním na pardubickém gestapu, vězněním v Malé pevnosti Terezín a nakonec v koncentračním táboře Buchenwald. Své vzpomínky na tato léta pomohl zpracovat do rozsáhlé publikace Oběti předcházejí vítězství, k jejímuž vydání krátce před svou smrtí velmi dopomohl.
Prošel celou řadou zaměstnání. Od roku 1946 pracoval na MNV v České Třebové, od roku 1953 byl pověřen vedením úřadovny na Parníku. V témže roce nastoupil na referát tělesné výchovy a sportu při ONV, kde působil do roku 1954. Následně byl zaměstnán v technické kanceláři českotřebovské Perly a zastával zde i funkci vodohospodáře. Když v letech 1961 až 1964 vystudoval večerní průmyslovou školu – obor pozemní stavitelství, stal se v Perle vedoucím stavební údržby. Do důchodu odešel v roce 1981.
Svůj volný čas věnoval sportu. Jeho láskou do vysokého věku zůstaly kuželky, ale mnoho Třebováků si jej také pamatuje i jako parnického lyžaře a lyžařského funkcionáře.V obou sportech dosáhl výborných výsledků. Získal celou řadu ocenění. Ta poslední a nejdůležitější obdržel od VV ČSTV Za celoživotní práci a výjimečný přínos pro rozvoj tělovýchovy a sportu a Cenu města  Kohout 2003.
Jan Skalický
 
Zaznamenali jsme další dubnová výročí :

2. dubna 2024 tomu bude 10 roků, co zemřel bývalý předseda MěstNV Česká Třebová Josef Bárta.