ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM 

NA  BŘEZEN  2025

140 let od narození Jindřicha PRAVEČKA staršího (1.3. 1885 – 11.2. 1969), pedagoga, sbormistra a hudebního skladatele

Narodil se v obci Hroby u Tábora v rodině řídícího učitele a varhaníka. Měl ještě dva starší bratry. Jako absolvent soběslavského učitelského ústavu učil na školách v Osíku, Čermné, Bystrci, Výprachticích a od roku 1920 v České Třebové. Zde učil na chlapecké, později dívčí škole. Současně byl učitelem zpěvu a hudební výchovy na státní reálce. Jeho zásluhou vznikl z tehdejšího Pěveckého kroužku železničářů pěvecký spolek Bendl, který mnoho let vedl. Působil také u hudebního spolku Smetana, studentského orchestru a pěveckého sboru reálného gymnázia. Těžištěm jeho skladatelské tvorby byly skladby pro mužské, ženské i smíšené sbory. Složil také několik skladeb komorních, tvořil hudbu chrámovou, k dětským divadelním hrám, k tělocvičným cvičením, nebo skladby pro dechovou hudbu. Upravil též celou řadu národních písní. Ve spolupráci s Františkem Preislerem starším zavedl v našem městě výchovné koncerty pro mládež za účasti předních umělců z Prahy. Uváděl je zasvěceným a srozumitelným výkladem. O těchto koncertech se často pochvalně zmiňoval celostátní tisk. Neméně významná byla i jeho činnost publikační. Přispíval do Hudebního zpravodaje, Východu, Východočeského obzoru … Je spoluautorem publikace Česká Třebová, kterou vydala M. Ondříčková v Pardubicích roku 1934. Vychoval tři děti, nejznámější je syn Jindřich, hudební skladatel, pedagog a dirigent v jedné osobě. Poslední roky života prožil u své dcery v Hradci Králové, kde také zemřel. Pochován je na hřbitově ve Výprachticích společně se svoji ženou a synem Jindřichem.   (Foto J. Praveček a Jiří Preisler)

135 let od úmrtí MUDr. Františka RYBIČKY (8.1. 1813 – 17.3. 1890), lékaře – lidumila, veřejného činitele a překladatele

Byl nejmladším ze tří dětí manželů Josefa a Veroniky Rybičkových z České Třebové. V rodném městě navštěvoval pravděpodobně „starou“ školu v dnešní Klácelově ulici čp. 11, gymnazijní studia, podle výzkumů z posledních let, vykonával ve Vídni, Litomyšli, Příboře a Kroměříži. Kde dokončil filozofii, nutnou k dalšímu studiu medicíny na univerzitě, není do dnešních dnů známo. Lékařství studoval v Praze a ve Vídni, kde promoval v roce 1838. Po ukončení studií se usadil v České Třebové. Nejdříve žil v otcovském domě čp. 22 na náměstí, později se přestěhoval do nově postaveného domku čp. 605 na úpatí Jelenice. Doktor Rybička se vedle své lékařské praxe věnoval různým koníčkům a také veřejnosti. V roce 1848 se stal prvním konstitučním starostou města, pracoval v Sokole, Občanské besedě, spoluzaložil Občanskou záložnu, patřil k prvním divadelním ochotníkům. Věnoval se filozofii, botanice (sestavil obsáhlý herbář českotřebovské flóry), vlastnil bohatou několikajazyčnou knihovnu, překládal díla italsky, latinsky a řecky píšících autorů (např. Boccacciův Dekameron). V roce 1872 se zasloužil o postavení akciového pivovaru v České Třebové. Do tohoto podniku vložil veškeré své úspory, o které později přišel. Byla to také jedna z příčin jeho dobrovolného odchodu ze života. Co po něm zůstalo? Domek pod svahem Jelenice byl vydražen, dluh 3000 zlatých zaplatil synovec Augustin Vyskočil.

130 let od narození a 45 let od úmrtí Bohuslava ŠTANGLERA (19.3. 1895 – 9.2. 1980), pedagoga, osvětového pracovníka, publicisty, archivního badatele a správce městského muzea

Narodil se v Hýblově ulici čp.64 v České Třebové. Jeho otec byl majitelem řeznicko – uzenářského závodu. V mládí hrával divadlo v divadelním spolku Hýbl a v Sokole. Lásku k hudbě uplatňoval v orchestru Františka Preislera staršího a v Orchestrálním sdružení Smetana, kde byl také dlouholetým předsedou. Jako člen Revolučního národního výboru v České Třebové inicioval v roce 1945 založení městské hudební školy. Ve funkci okresního osvětového inspektora organizoval na Ústecku, Českotřebovsku a Lanškrounsku osvětové přednášky, vzdělávací kurzy pro dospělé a zakládal knihovny v nově osídlovaných obcích okresu. Již po první světové válce uspořádal řadu poutavých cestopisných přednášek, vztahujících se k jeho osmiletému učitelskému působení na české zahraniční škole v Gorné Orechovici v Bulharsku a v Kremnici na Slovensku. Napsal několik divadelních her pro mládež, byl autorem řady rozhlasových reportáží o České Třebové a redaktorem českotřebovského týdeníku Náš kraj. Patřil k největším znalcům historie našeho města. Na toto téma napsal velké množství článků, které posílal do novin a časopisů s místní i celostátní důležitostí. Své příspěvky zveřejňoval i v Českotřebovském kulturním zpravodaji. Svými náměty z minulosti našeho města také obohatil řadu almanachů místních spolků a organizací. Je autorem propagačních a vlastivědných publikací Česká Třebová minulá a dnešní, Česká Třebová vás zve a Hory u České Třebové. Obrovský kus práce vykonal ve funkci správce městského muzea. Založil jeho železniční oddělení, značně rozšířil sbírkový fond muzea a uspořádal celou řadu významných výstav.

115 let od narození a 25 let od úmrtí Josefa VOHRALÍKA (16.3. 1910 – 4.9. 2000), středoškolského profesora a všestranného sportovce

Narodil se u své kmotřenky v Moravanech. Protože byl otec vojákem, neustále se s rodiči stěhoval. Už ve třech týdnech života s ním matka odjela do Sarajeva, v Kadani nastoupil malý Josef do 1. třídy německé školy. Po třech letech pokračoval na školách v Jičíně a následně v Hradci Králové. Do gymnázia začal chodit v Mladé Boleslavi a maturoval ve Vysokém Mýtě. Dalšího studia se mu dostalo na Karlově univerzitě v Praze, kde vystudoval obor němčina – tělesná výchova. Po absolutoriu pokračoval ještě jeden rok na univerzitě ve Vídni, kde studia zakončil státní zkouškou z němčiny. Učil na gymnáziích v Hranicích na Moravě, v Německém Brodě, Chrudimi a Litomyšli. Jako učitel němčiny také učil na soukromých školách v Praze a ve Veverské Bítýšce u Brna. V roce 1946 nastoupil do školských služeb v České Třebové. Učil nejen na místním gymnáziu, ale také vypomáhal na mistrovské škole a později na průmyslové škole železniční. V letech 1950 až 1953 byl na gymnáziu ředitelem. Když v roce 1972 odešel do důchodu, ještě řadu let pracoval coby důchodce na částečný úvazek nebo zastupoval nemocné učitele. Jako profesor tělesné výchovy měl po celý život za svého „koníčka“ lehkou atletiku. Dlouho sám závodil, byl trenérem, rozhodčím, funkcionářem. V letech 1946 až 1948 působil ve funkci vzdělavatele okresního výboru Sokola i zdejší sokolské jednoty. Miloval hudbu, mnoho let navštěvoval abonentní cykly Kruhu přátel hudby, na které se vždy těšil.

                                                                            Jan Skalický