K přípravě novely školského zákona 

Iniciativa zástupce ombudsmana

Zástupce ombudsmana apeluje na poslance: Hlasováním o dalším učiteli a sociálním pedagogovi rozhodujete o školním úspěchu zranitelných dětí

Hlasování o novele školského zákona se blíží. Poslanci mají právě teď ve svých rukou vzdělávání dětí, které z různých důvodů nemohou běžně fungovat v prostředí školní třídy a potřebují pomoc „dalšího učitele“. Nyní však hrozí, že ze zákona vypadne. Zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm opětovně upozorňuje, že jeho zachování je pro zranitelné děti zásadní. 

Děti s poruchou autistického spektra či s logopedickými vadami, děti s vážným onemocněním nebo po těžkém úrazu, ale i děti ze sociálně znevýhodněného prostředí – to jsou příklady žáků, jejichž vzdělávání aktuálně navrhovaná novela školského zákona ohrožuje. Návrh totiž ruší „dalšího učitele“, tedy klíčovou podporu dětí, které z různých důvodů potřebují individuální přístup. Školská poradenská zařízení jej doporučují dětem, které při vzdělávání potřebují vyšší míru podpory, než jim může poskytnout asistent pedagoga. „Dalšího učitele“ využívají jak běžné základní školy, tak i školy speciální.

„‚Další učitel‘ představuje pro žáky most nejen ke vzdělání, ale zprostředkovaně i ke školnímu kolektivu, k budování či udržování sociálních vazeb,“ připomíná zástupce ombudsmana. V řadě případů se jedná o dočasnou podporu, která dětem pomůže překlenout časově omezené období a udržet návaznost ve vzdělávání. Některé děti takovou podporu potřebují dlouhodobě.

Zástupce ombudsmana se za zachování „dalšího učitele“ zasazuje již řadu měsíců. Od léta loňského roku, kdy jej Ministerstvo školství navrhlo vyškrtnout ze školského zákona, podnikl řadu kroků k tomu, aby děti se speciálními vzdělávacími potřebami o „dalšího učitele“ nepřišly. Vznesl výhrady k vládnímu návrhu a opakovaně přesvědčoval zástupce ministerstva i poslance. Setkával se s odbornou veřejností, vystoupil na odborných kulatých stolech v Parlamentu i na jednání sněmovního výboru pro vzdělávání.

„Další učitel“ přitom není jediné podpůrné opatření, o které mohou žáci přijít, obává se zástupce ombudsmana: „Některé pozměňovací návrhy přenášejí financování vybraných podpůrných opatření na zřizovatele, tedy na obce a kraje. Není však jisté, že je zřizovatelé dětem skutečně zaplatí. Pro představu – stát jenom za nákup kompenzačních pomůcek pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami vynaložil v loňském roce skoro 52 milionů korun. Co nastane v situaci, kdy se zřizovatel rozhodne podpůrné opatření, třeba z důvodu vyšší ceny, nefinancovat? Menší obce nejsou ekonomicky silné jako velká města. Vymahatelnost může být obtížná. Soudní řízení nevidím pro tyto situace jako vhodné řešení. Dětem totiž čas plyne rychle. Proto doporučuji od tohoto záměru minimálně prozatím upustit.“

V souvislosti s podpůrnými opatřeními upozorňuje zástupce ombudsmana také na význam sociálního pedagoga. Ten v praxi na některých školách funguje, jeho zakotvení v legislativě však zatím chybí. I jeho roli přitom spatřuje jako nezastupitelnou – zejména u dětí s komplikovaným rodinným zázemím, které mohou představovat třeba problematické rodinné vztahy, nedostatečné materiální zabezpečení, chybějící rodičovské kompetence a řada dalších situací. Všude tam může být sociální pracovník důležitým prostředníkem, který pomáhá najít a realizovat řešení.

„Jsem přesvědčen, že rovný přístup ke vzdělání je prospěšný nejen dětem, ale celé společnosti. Vládní návrh však v některých ohledech jde proti nejlepším zájmům dětí ze zranitelných skupin. Naproti tomu jsou na stole i pozměňovací návrhy, které mohou jejich situaci zlepšit. Nejenže zachovávají ‚dalšího učitele‘, ale také legislativně zakotvují pozici sociálního pedagoga. Byl bych rád, kdyby poslanci právě toto směřování svým hlasováním podpořili,“ shrnuje svůj postoj zástupce ombudsmana.

Výhrady zástupce ombudsmana ke zrušení „dalšího učitele“

Zrušením se snižuje již dosažená úroveň ochrany sociálních práv, v tomto případě práva dětí na kvalitní a inkluzivní vzdělávání. Tím se Česká republika dostává do rozporu se svými  mezinárodním závazky.

Důvody předložené Ministerstvem školství jsou v rozporu s údaji o nárůstu využívání dalšího pedagogického pracovníka v běžných i speciálních třídách po roce 2020. Zatímco Ministerstvo uvádí, že nárůst využívání této podpory je přechodný, data ukazují setrvalý nárůst od roku 2019.

Po roce 2020 stoupl počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, které se vzdělávají doma. Stát tento trend dosud nezmapoval z pohledu rovných příležitostí a nevysvětlil dopady na nejvíce zranitelné děti. Zrušením „dalšího učitele“ hrozí, že dojde k prohloubení vyloučení dětí se speciálními vzdělávacími potřebami ze vzdělávacího systému a posílení závislosti jejich rodičů na pomoci státu.