|
Plesová báseň Zuzany Soukupové |
|
Naše báseň dlouhá není. Nezdrží vás od křepčení. Slyšte naše vyznání, co nás k tomu pohání, že divadlo je světem naším. Toť ten důvod, proč tu straším. Když šminky v šatně zavoní a potřetí se zazvoní, když sál se do tmy zahalí a my si stoupnem za šály, tu přepadne nás zvláštní chvění… Že nemáme strach?... Tak to není. Zazní: „Zlom vaz!“, „Čert tě vem!“ Pak na trh kůži přinesem a rozdáme tu radost vám. My odkryjeme nitro své při představení pokaždé.
A jak že to v divadle chodí?
Někdo to vymyslí a někdo řekne, jak… Někdo nás oblékne, vymyslí scénu pak… Herci se texty šprtají a rejžu notně deptají. Pak přiblíží se premiéra a ku radosti režiséra v pohodě je všechno přec. A doladí se nakonec. A vše se zdá býti hračka, když nastane děkovačka. Tak to máme, naši milí, trochu jsme vás zasvětili do tajemství divadla. Hanbou bych se propadla nepopřát vám tady dnes: „Užijte si s námi ples!“ Děkujem za vaši přízeň. A teď tančit, hasit žízeň! Zuzana Soukupová 7.3. 2025
|
Divadelní
ples 2025
Jak
se představení rodí?