Zdroj: Svaz měst a obcí, Ministertvo průmyslu a obchodu

K umísťování elektrokol a elektrokoloběžek na veřejná prostranství a odhodlání některých měst regulovat bikesharing na lokální úrovni.

Citujeme z metodického doporučení pro obce – nástroje právní regulace umísťování sdílených kol a koloběžek na veřejná prostranství v rámci komerční služby „bikesharing“:

a) Regulace prostřednictvím nástrojů soukromého práva

• Umístění sdílených kol nebo koloběžek na veřejná prostranství za účelem jejich nabídky ke krátkodobému pronájmu představuje zvláštní užívání veřejného prostranství, které je možné pouze se soukromoprávním souhlasem jeho vlastníka, jímž je ve většině případů obec.
• Podmínky a rozsah uděleného souhlasu se zvláštním užíváním závisí na smluvním ujednání vlastníka veřejného prostranství a konkrétního provozovatele služby „bikesharing“; souhlas může být poskytnut zejména formou nájmu (úplatně) nebo výpůjčky (bezúplatně), strany si mohou sjednat smluvní pokuty za nedodržení podmínek udělení souhlasu apod.
• Proti zvláštnímu užívání veřejného prostranství, k němuž nedal jeho vlastník souhlas, se lze bránit z titulu ochrany vlastnického práva civilními žalobami, případně za splnění zákonem stanovených podmínek svépomocí.
• Je-li v důsledku protiprávního zásahu do vlastnického práva obce (nedovoleným zvláštním užíváním veřejného prostranství v jejím vlastnictví) způsobena škoda, není vyloučena povinnost provozovatele služby „bikesharing“ tuto škodu obci (poškozenému) nahradit.
• Obce nejsou odkázány pouze na uzavírání na právně nezávazných memorand s provozovateli služby „bikesharing“.
• Při udělování dlouhodobějších souhlasů obce se zvláštním užíváním veřejného prostranství v jejím vlastnictví (nad 30 dnů) nelze opomíjet obecná pravidla hospodaření s obecním majetkem stanovená zákonem o obcích (zejména zveřejňování záměrů).

b) Regulace za využití fiskálního nástroje – místního poplatku za užívání veřejného prostranství

• Za zvláštní užívání veřejného prostranství spočívající v umístění zařízení pro poskytování služeb, pod které je pořiditelné též umístění sdíleného kola či sdílené koloběžky nabízené v rámci komerční služby „bikesharing“ ke krátkodobému pronájmu, lze vybírat místní poplatek za užívání veřejného prostranství, má-li jej obec formou obecně závazné vyhlášky zavedený.
• Poplatek lze jakožto veřejnoprávní platbu vybírat vedle nájemného za zvláštní užívání veřejného prostranství (platby mají odlišnou povahu a sledují jiné účely).
• Poplatek se vybírá pouze za zvláštní užívání těch veřejných prostranství, která obec v obecně závazné vyhlášce konkrétně označí (určí), čímž může provozovatele služby „bikesharing“ motivovat k tomu, aby uživatelům neumožňovali ukončovat jízdu na zpoplatněných místech.
• Obce mohou v rámci obecně závazné vyhlášky stanovit podmínky, za kterých vzniká poplatníkovi nárok na osvobození či úlevu od poplatku, čímž mohou provozovatele služby ekonomicky motivovat k určitému (z jejich pohledu žádoucímu) jednání.
• Provozovatel služby „bikesharing“ musí ve vztahu ke správci poplatku ve vyhláškou stanovených lhůtách plnit ohlašovací povinnost – zejména oznamovat všechny údaje rozhodné pro stanovení poplatku a jejich změny (§ 14a zákona o místních poplatcích).
• Pro zjednodušení správy poplatku lze obcím doporučit stanovení týdenní, měsíční nebo roční paušální částky poplatku za každý jednotlivý sdílený dopravní prostředek.

c) Veřejnoprávní ochrana obecného užívání veřejných prostranství

• Nedovolený zábor veřejného prostranství, k němuž může při umísťování sdílených kol a koloběžek na veřejná prostranství docházet, lze postihovat jako přestupek dle § 5 odst. 1 písm. g) či § 5 odst. 2 písm. c) zákona o některých přestupcích.
• Přestupek nedovoleného záboru veřejného prostranství se uplatní pouze v případech, které nelze postihnout podle jiných zákonů (zpravidla jednánív rozporu se zákonem o pozemních komunikacích nebo zákonem o silničním provozu).
• Dle judikatury Nejvyššího správního soudu není pro naplnění skutkové podstaty přestupku rozhodná ani doba, po kterou došlo k neoprávněnému záboru, ani rozsah (plocha) neoprávněného záboru.
• O tom, kde lze ukončit jízdu a kde bude sdílený dopravní prostředek dále nabízen k pronájmu rozhoduje prostřednictvím nastavení v mobilní aplikaci vždy provozovatel služby – nelze vyloučit jeho odpovědnost za přestupek.

d) Umísťování sdílených kol a koloběžek na pozemní komunikace z pohledu právních předpisů upravujících provoz a užívání pozemních komunikací

• Za nemotorová vozidla se považují i kola a koloběžky opatřené elektromotorem, a to za podmínek, kdy splňují technické parametry vyplývající z příslušných právních předpisů.
• I pro řidiče sdílených kol a koloběžek platí pravidla upravující zastavení a stání (§ 25 odst. 1 a § 27 odst. 1 zákona o silničním provozu), jejichž porušení je přestupkem.
• Platí obecný zákaz užití chodníků nebo stezek pro chodce jinými účastníky provozu než chodci – elektrokola a elektrokoloběžky na chodnících nesmí obecně ani stát, ani jezdit (§ 53 odst. 2 zákona o silničním provozu).
• Pokud nemotorové vozidlo představuje překážku provozu na pozemních komunikacích [§ 2 písm. ee) zákona o silničním provozu], může být v souladu s § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu odstraněno – o uvedeném rozhoduje policista nebo strážník obecní policie. Půjde o situace, kdy kolo či koloběžka bude omezovat či znemožňovat bezpečný pohyb po chodníku či jiné pozemní komunikaci (zejména pro slabozraké osoby, osoby s kočárkem či invalidními vozíky).
• Obec může iniciovat místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, resp. pohyb dotčených kol a koloběžek regulovat dopravním značením (§ 77 zákona o silničním provozu).

e) Možnosti regulace umísťování sdílených kol a koloběžek na veřejná prostranství cestou obecní normotvorby

• Mimo zavedení a úpravy místního poplatku za užívání veřejného prostranství nelze umísťování sdílených kol a koloběžek na veřejná prostranství v rámcikomerční služby „bikesharing“ formou obecně závazné vyhlášky obce regulovat. Regulace provozu na pozemních komunikacích či podmínek výkonu živnostenského podnikání je upravena zákonem nebo na základě zákona svěřena správním úřadům jako výkon státní správy nebo orgánům územních samosprávných celků jako výkon jejich přenesené působnosti. Tato zákonná
  regulace přitom dle judikatury Ústavního soudu chrání i hodnoty, které by mohly obce chránit prostřednictvím obecně závazných vyhlášek vydaných na základě § 10 písm. a) a c) zákona o obcích (sleduje tedy stejný předmět a cíl).
• Za účelem závazného vymezení míst pro nabídku a poskytování služeb mimo „kamennou provozovnu“ mohou obce formou nařízení obce vydávat „tržní řády“ (§ 18 odst. 1 živnostenského zákona). Fakultativně pak tržní řád může obsahovat úpravu některých dalších záležitostí spojených s touto činností (§ 18 odst. 2 a 3 živnostenského zákona).
• Samostatným nařízením vydaným na základě § 18 odst. 4 živnostenského zákona lze stanovit, že některé formy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu jsou v obci nebo v její části zakázány.
• Možnost regulovat nabízení komerční služby „bikesharing“ prostřednictvím nařízení vydávaných na základě § 18 živnostenského zákona je rozporována Ministerstvem průmyslu a obchodu, dle jehož stanoviska se má regulace na základě uvedených zmocnění dotýkat výhradně prodeje a poskytování služeb s osobní přítomností podnikatele a spotřebitele. Tento požadavek však ze zákona, soudní judikatury ani příslušných důvodových zpráv výslovně neplyne a není obecně přijímán.
• Prostřednictvím svého tržního řádu reguluje službu „bikesharing“ statutární město Brno, a to zejména cestou závazného určení stanovišť, na kterých může být předmětná služba mimo „kamennou provozovnu“ nabízena. Tato regulace nebyla příslušným dozorovým orgánem (Krajským úřadem Jihomoravského kraje) shledána jako odporující zákonu.

MPO: K regulaci služby zvané "bikesharing"

Obdobně jako ve velkých zahraničních městech se v posledních letech i ve většině českých měst rozmohl fenomén mikromobility a to především v podobě velmi populárního bikesharingu.

Bikesharing představuje službu spočívající v užívání zejména sdílených kol a koloběžek, které jsou ve vlastnictví provozovatele této služby. Za předpokladu, že uvedená služba naplňuje znaky živnostenského podnikání podle § 2 živnostenského zákona (tj. pokud se jedná o soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem; tedy nejedná se o činnost provozovanou nahodile či nepodnikatelským způsobem, např. spolkem), lze ji v České republice provozovat na základě živnosti volné v oboru činnosti pronájem a půjčování věcí movitých a dle okolností případu ji také lze, ovšem nikoliv komplexně, regulovat dalšími prostředky živnostenského práva.

Přes pozitivní rozměr uvedené služby, která si v České republice získává stále větší oblibu, se bohužel objevují četné problémy. Jmenujme především odkládání koloběžek do tramvajových pásů, odpadovou problematiku, zábor veřejných prostranství, díky kterému jsou ohrožovány zejména skupiny osob zrakově postižených apod. Vzhledem k tomuto často bezohlednému chování zákazníků se proto některá česká, ale i zahraniční města rozhodla problém řešit regulatorními prostředky a zakročit tak proti poskytovatelům této služby (např. aktuálně tak učinila Paříž, která po místním referendu zcela zakázala elektrické koloběžky na svém území).

Ministerstvo průmyslu a obchodu k danému problému sděluje, že podnikatelskou činnost v podobě bikesharingu, je-li uskutečňována v mezích zákona, podporuje. Zároveň ale podporuje úsilí měst řešit případné problémy s tím spojené a dodává, že z jednání s některými představiteli provozovatelů uvedené služby (Lime, Rekola, Nextbike a Bolt), ke kterému došlo dne 1. 6. 2023, vyplynulo, že uvedení podnikatelé jsou nejen nakloněni jednáním s městy a hledání vzájemných dohod, ale v řadě případů před samotným spuštěním služby již s městy běžně komunikují a koloběžky tak záměrně neumisťují na místa, na kterých není předchozí dohoda.

K regulatorním nástrojům služby bikesharing pro úplnost Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zároveň plní působnost Živnostenského úřadu ČR a gestora živnostenského zákona, dodává, že je přesvědčeno o tom, že regulaci „bikesharingu“ nelze účinně řešit výhradně prostřednictvím tzv. tržních řádů, tzn. formou nařízení rady obce vydávaném v přenesené působnosti na základě zmocnění v živnostenském zákoně, a to se zřetelem k samotné podstatě problémů spojovaných s poskytováním předmětné služby, které by regulace měla právě účinně řešit. Rovněž s přihlédnutím ke studii Parlamentního institutu 5/2021 s názvem „Právní úprava mikromobility ve vybraných evropských státech - Česká republika, Dánsko, Francie, Rakousko, Německo, Španělsko a Švýcarsko“, která převážně pojednává o dopravně právních aspektech uvedeného problému.

Tržní řády, na rozdíl od obecně závazných vyhlášek zastupitelstev obcí, v rámci kterých si obce mohou dovolit poměrně širokou škálu regulace místních záležitostí veřejného pořádku (tam, kde uvedený problém není komplexně řešen zákonem), mají totiž primárně sloužit k regulaci „stánkového“ prodeje mimo provozovny podléhající kolaudačnímu rozhodnutí podle stavebního zákona. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto zároveň nabádá města k opatrnosti před přílišnou regulací. Každá taková regulace, navíc na podzákonné úrovni, totiž znamená výrazný zásah do svobody podnikání. Podnikání přitom není jen o způsobu získávání prostředků pro životní potřeby, nýbrž je i prostorem pro autonomii jednotlivce a jeho seberealizaci.

Ke stažení: Metodické doporučení pro obce – nástroje právní regulace umísťování sdílených kol a koloběžek na veřejná prostranství v rámci komerční služby „bikesharing“